Čtvrtek 6. června 2002

Za chvíli jdu na oběd s Michalem. Včera volal, že dostal v televizi pokutu pět tisíc, tak to chce oslavit. Jakožto hudební dramaturg se dopracoval k děsivé nezodpovědnosti a pustil klip, na který se předtím pořádně nepodíval. Uprostřed hudby - kde se vzala, tu se vzala - začala prezentace Red Bullu a diváci České televize se měli dvě minuty čemu divit.

Michal je opravdu hrozivě nezodpovědnej. Právě volal, že oběd ruší.

Půjdu s Markétou. Před chvílí přišla úplně vyšinutá z přijímaček na mezinárodní teritoriální vztahy nebo co. Otázky typu „kde leží KURSKÁ KOSA?“ ji fakt dostaly. Na pomezí Ruska a Ukrajiny? Ruska a Lotyšska? Ruska a Běloruska? Nebo Ruska a Litvy?

Ovšemže Litvy. Už si to našla na netu. Sedí vedle a vzdychá. To jak zjišťuje, v čem všem chybovala. Vzdychá často. Je to věčná studentka a barmanka. Jakmile dokončí jednu školu, chce dělat druhou. Motivace? Je líná jako veš a ležet v knihách jí pořád připadá jako ten lehčí způsob bytí. Když Markéta leží v knihách, opravdu v nich leží. Ona si na nich normálně ustele. Neznáme se moc dlouho, ale mám ji ráda.

Ne, s Markétou taky nejdu. Vypařila se a neřekla ani ahoj. Nutno říct, že sem vlezla oknem.

Brácha odmaturoval za osm. Abych řekla pravdu, opravdu se divím. Co se týče češtiny, je to totální diletant.

* * *


A mám po něm. Po honosném obědě. (Dostaly jsme totiž nový příděl stravenek.) Šla jsem s Markétou a Kačou a byl to bezva mejdánek. Místo masa jsem si dala několik vinných střiků a to bylo na lačný žaludek docela dost. Kromě jiných hloupostí jsme došly k závěru, že volit letos někoho, kdo tady s tím vším zatočí, je holý nesmysl. "Je to zmar," opakovala dokola Markéta. Když už se nám třeba nějaká strana zamlouvá trošičičku víc než ty druhé, vzpomene si jedna z nás, že má ve svých řadách poslance Severu a jsme zase v koncích. Navíc Kateřinina kamarádka, která pracuje v Týdnu a má docela slušný přehled v politice, tvrdí, že bude volit poetickou stranu pana Balbína. A když už i ona nad tím láme hůl..

Při třetí sklence jsme se zasekly na nedávném rozhovoru s Richardem Krajčou v Reflexu. Sebestředný "megapřirozený" fracek, který se zasek sám na sobě - zní náš krutý verdikt. Souhlasím i přesto, že Magnetické pole mám doma.

Cestou zpátky mě fascinují výlohy. Sleva 100 procent je slušný džouk, ale sleva 150 procent mě vzala za srdce. Bylo to v kychyňských linkách.
"Ano, ano, měli bychom tu jednu apartní linku přímo pro vás, slečno. Kupte si ji, dáme vám za ni deset tisíc."
"No víte, já si počkám. Třeba mi vedle dají dvacet."


Teď volal Filip. Zítra odpoledne mě vyzvedne v Praze a pojedeme na jeden fesťák... v Zámostí? Nepamatuju si to místo přesně, ale kapely mi vyhovují. Budu jen doufat v lepší časy, na zablácená luka nejsem zvědavá.

Jó a minulý týden jsem měla na velkém parkovišti premiéru v řízení vozidla s převodovkou. Vždycky jsem si myslela, že ty scény ve filmu, kdy auto skáče jako kobyla, jsou přehnaný, ale změnila jsem názor. Chvílemi jsem řídila klokana. Největší úchylárna je, když na vás někdo křičí "SPOJKU, ZMÁČKNI SPOJKU !!!"a vy nevíte zcela přesně, jestli je to ta prostřední nebo pravá páčka. Slušný adrenalin. Prahnu po tom býti řidičkou:) Po deseti minutách jsem byla zničená jako po dvouhodinovém testu inteligence. Když prý budu hodná, zopakuju si to. Dostanu se letos do Mensy?