nahoru

Úterý 4. června 2002

Jiří Votoček 4. června 2002 • 08:11

Včera jsem se vrátil ze své první cesty do Paříže a jsem pořád ještě uchvácen. Aby bylo vidět, kde všude jsem byl, mám na sobě pořád ještě již trošku unavené tričko, které jsem si tam koupil, a na potkání lidi zdravím bujarým bon jour. Z toho už jistě tušíte, že to byl můj první pořádný výlet (předchozí cesty nepočítám - jiná města nesnesou s Paříží srovnání). Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom cizím a barevném městě zorientoval, ale poměrně rychle jsem přišel na to, že by se tam dalo žít. A že by to určitě stálo za to.
Ale taky jsem přišel na to, že všichni, kteří si pořád stěžují na "malé čecháčky" okrádající v Praze turisty (to jinde není, jenom je vidět, jak jsme špatní a nízcí!), jsou podlí lháři. V Paříži se totiž krade asi tak tisíckrát víc - a dokonce i na místech, kde by to člověk v Praze nečekal: hajzlbába špatně vrací na WC, čtyřicet euro si na památku chtěla nechat dokonce i pokladní v supermarketu - což při sedmieurovém nákupu považuju za ne zcela přiměřené spropitné.
Co mi ale přišlo (pro mně) nejtypičtější, bylo to, že mi při přestupování ve Všetatech (do Paříže totiž zásadně jezdím přes Všetaty a Polepy ;-)) opět praskly moje ledabyle zalepené Salomony. Takže mi do bot teklo i v Paříži.

Jiří Votoček