Pátek 24. května

Každý den se budím v pět. Ne, že bych se chtěla změnit v ranní ptáče, to jen moje okna na východ mi nedávají sebemenší šanci. Ten brzký svit je můj zabiják. Dokonce jsem uvažovala o koupi takových těch tmavých pseudobrýlí z látky, co nevím jak se jmenují, abych měla pořád noc. Ale asi by mi
nepomohly. Dělám ve spánku takové prostocviky, že bych se jimi buď udusila nebo bych je ráno měla omotané kolem kotníku nebo oboje najednou.

Když už je čas a já fakt musím z pelíšku ven, nemůžu se od nich odtrhnout. (Od těch oken.) Stojím za záclonou a hluboce vdechuju vše, co mi může můj malý pražský pampeliškový ráj nabídnout. Nevím, co budu dělat, až na takovéhle věci budu mít věk. To se z té zeleně asi ufetuju. Dokonce si po ránu zpívám lidovky.

Nejbizarnější situace týdne? Kamarádka se vdávala a protože nevěří na pohádky, nechtěla kolem toho dne dělat žádné velké cavyky. Pár přátel, zahradní slavnost, rozhodně ne bílé princeznovské šaty.. To se jí ale krutě vymstilo. Paní, co je měla oddat, si ten den oblékla to samé, co nevěsta..

Bratranec odmaturoval za 13 a je prý trochu zklamaný. Css..to suché konstatování mě pobavilo. Vzpomínám si na tu svou zkoušku z dospělosti. Byla jsem tak vyděšená, že jsem při překladu článku o Schillerovi a jeho Loupežnících rozuměla jenom slovíčku Schiller. Byla jsem tak nervní, že jsem
ani ve slovníku nemohla žádné jiné slůvko najít. To mě ničilo. Srdce mi bušilo, text se rozmazával a já nemohla dýchat.. Až po deseti minutách mi došlo, že PLANE je slovíčko, které bych v německém slovníku moc nečekala. Ano ano, málem jsem se před maturitou z němčiny upotila s anglickým slovníkem v ruce. To mě tak dostalo, že moje první věta o německé literatuře 17. století zněla: Goethe schrieb Schiller. Vzápetí jsem se ale opravila: Schiller schrieb Goethe.... A ticho. Moje profesorka z němčiny mi při závěrečné gratulaci odmítla podat ruku.

Bára s Radkem se v den jejich ročního výročí pohádali a díky tomu jsem se pohádala já s Bárou. Bylo to tak lehké. Stačilo, že u mě chtěla přespat, když jsem nebyla doma (má klíče od bytu) a mně se to moc nezamlouvalo.

O víkendu jsme jim s Filipem nad třetím koktejlem v jednom baru napsali na reklamní pohled Mezi ploty: Milí, první výročí je bezva. I my ho už máme mezi ploty. Šílíte??? Takhle hazardovat? I když na druhou stranu, my jsme se dneska pohádali kvůli červenému ručníku a teď podruhé kvůli tomu, co dál napsat. Nechť pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Vaši přátelé v extázi.

Pak jsme nalepili známku a zjistili, že si nepamatuju adresu. Nosím ho v kabelce.

Dám jí ho dneska. Pošlu jí ho z ruky do ruky na Psích vojácích. Nebyli jsme na nich několik let, tak to berem jako experiment. Bude nás to ještě bavit? Jaké asi bude Filipovo publikum? Dostanu boreliózu? V kolik bude zítra svítat? Může slečně z bulváru narůst hroší kůže? A umí Tleskač řádit na Topola?