Pátek 19. duben 2002

Houpe se mi hlava v hlavě. Rádiová oslava se jako vždy zvrhla do výtečného mejdanu a tak jsem se vracela domů o půl páté ráno. Řidič v taxíku poslouchal Vivaldiho a já pořád očichávala růže, co jsem dostala. Poprvé v životě jsem si to opravdu užívala. Myslím ty květiny. Zatím mi vždycky přišly spíše jenom jako zbytečné gesto a doplněk. Včera jsem se do nich ale úplně zamilovala. Chtěla jsem si na nich ustlat, utopit se v růžové vůni.
Ráno jsem se chtěla už jen utopit.
Do dvou jsem stihla sníst jahody, broskvové jogurtové mlíko a čínskou polívku. Pak jsem čekala..
Infarkt se dostavil přesně ve dvě. To mi zavolal nějaký chlap z bytového družstva, že prý už čtyři měsíce nedostali nájem. To mě dojalo. Měsíčně posílám účtem svému pronajímateli 6 000 za minigarsonku ve Strašnicích a pak se dozvím, že on si z toho snad kupuje kožichy nebo co. Pěkně jsem dala pánovi telefon na toho, co mi to pronajal a ejhle. Za dvě minuty volal zpátky, že to číslo je odpojené. Protože jiné spojení nemám, domluvili jsme se, že svých 6 000 tento měsíc sabotuju a budeme společně doufat, že se ten kluk ozve sám. Výborně, to je fakt paráda.
Večer mám jít na narozeniny tří lidí, které vůbec neznám a pak na jednu taneční party, co pořádá kamarád. Když prý nepřijdu, jsem stará. Ach jo, musím se na to jít vyspat.
Obávám se, že jakmile se dostanu do horizontální polohy, už se nepostavím, ale je mi to jedno. Klidně budu doma v teple, s knížkou a úplně nejstarší.
Jinak ale trpím. Po tisíci letech nebudu o víkendu s Filipem, protože jí bude pomáhat se stěhováním. No jo, to je hezké. A s kým si já v neděli dopoledne vychutnám nahraný Sex ve městě?