Během podzimního období dešťů jsem zjistil, že je to se mnou opravdu špatné. Moje speciální vysokohorská bota Salomon začala propouštět vodu. Po několika dnech či týdnech pobíhání po Praze s mokrou pravou nohou jsem to tedy vzdal, koupil si nové bytelné boty Wink, salomony strčil do opravy a s pocitem, že mám vyhráno, se vydal na dlouhou procházku deštěm. Pocitu suchých nohou jsem si užíval tak dlouho, až jsem zcela promokl a nastydl. Nevadí, říkal jsem si, a zopakoval si procházku deštěm i v opravených salomonech -- jenže ty, mršky, tekly pořád. Co se dá dělat, pokrčil jsem rameny, ještě mám ty winky, ty mě zachrání, na ty je přece spolehnutí. A bylo. Až do včerejška, kdy se mi ten starý známý pocit plovoucí ponožky vrátil. A zase na pravé noze. Zkrátka a dobře: Ať mám salomony nebo winky, ať je jaro nebo podzim, teče mi do bot. Asi v tom nějak neumím chodit.
