Nebudu popisovat, co přesně jsem dělal o prodlouženém víkendu, protože se mi zřejmě opět podařilo zklamat několik lidí, za což se pochopitelně velice stydím. Samozřejmě jsem nic takového neplánoval, naopak, leč - jak říká klasik - cesty do pekel jsou těmi nejlepšími úmysly přímo dlážděny.
Velká část problému zřejmě spočívá v tom, že každý věci vnímá - a prožívá - jinak. To je na jednu stranu samozřejmě dobře, protože kdyby byli všichni lidé stejní, nebyl by absolutně žádný důvod k tomu, aby nás na světě bylo tolik; na hromadnou spartakiádní sestavu nebo působivý pochod v sevřeném útvaru by stačilo o pěkných pár miliard exemplářů méně. Ale na stranu druhou zase rozdíly ve vnímání a prožívání mohou být i na škodu, protože snižují možnost porozumění. A to je velká škoda, protože hodně často jde jenom o stereotypy vnímání jednotlivých situací, které mají lidé zažité z rodiny, práce, partnerských vztahů. A mnohdy jenom na tom váznou nová přátelství, lásky, štěstí... Proč otravuju s takovouhle trivialitou?
Zřejmě proto, že na tenhle problém narážím stále znovu a znovu. A budu otravovat tak dlouho, dokud mi někdo neřekne jak na to.
