Středa 20. března

Ještě než dneska cokoliv začnu, musím si utřídit svou velkou filmovou desítku. Pokud se v ní až do včerejšího večera skvěl Matrix, Moulin Rouge, Mělký hrob, Trainspotting, Noci šelem, Zkurvená generace, Lost Highway, Velká žranice, Thelma a Louisa a Doors, tak od včerejška je jasné, že tam někam musím nacpat taky Princeznu a bojovníka. S těžkým srdcem vy..le..tíí.. Morrison. Už je to stejně dávno, co jsem se rozplývala nad ještěrčím králem.. A jak říká Filip, teď je mým ještěrčím králem stejně on:)
Když jsme s Honzou včera vyšli z kina, moc se mi ulevilo, že už nikam nechtěl jít. Potřebovala jsem ten příběh trošku zabsorbovat. Až doma mi od něj přišla SMS, že na to pořád musí myslet. Kdo by ne. Bylo mi fakt líto, že mi Bára tvrdila, jak moc je to kostrbatý příběh. A že ten kluk prý neumí hrát. Je to už poněkolikáté, kdy se v názorech na film tak silně míjíme. Skoro si říkám, jak je možné, že jsme tak velké kamarádky. Jsem už dvě hodiny v práci, koukám do monitoru a nemůžu se vrátit. Naopak. Ležím pod náklaďákem a nemůžu dýchat. Pomalu se stávám Frankou Potente...

Zrovna, když chci svému zachránci říct, že jeho pot krásně voní, ozve se sajuz něrušími, rjespůblik svabódnych a je po filmu.

Kolegové v práci mě dost razantně dostávají do ruského světa. Kateřina si dělala pořádek ve stole a našla staré sešity a učebnice ze školy. Evidentně si ulítává na azbuce a během následujících pár minut se baví hlasitým luštěním ruských milostných inzerátů. Na to se chytá i Roman. Za chvíli se naše ďábelská trojka předhání, kdo umí více ruských básniček a písniček. Jsem na tom nejhůř. Nezachraňuje mě ani můj zlatý trumf - písnička z Mrazíka.

Stejně je nepochopitelné, co jsme se to dříve učili. Mám před sebou jeden z těch Kateřininých sešitů. Píše se tu: Největšími posedlostmi Rusů jsou klábosení, pití a tajemství. Rusové neustále mluví. Naneštěstí je pro ně nesmírně obtížné mluvit a přitom kráčet. Takže jít s Rusem na procházku není možné, protože kdykoliv narazí na nějaké nové téma, musí se zastavit.
Myslím, že to bude tou vodkou.

Když mluvím o procházce, moje zářící boty jsou stále pod mým stolem. To se ale změní. Zbavím se jich a hned teď.

Ve dvacet šestnáct mám kvůli jaru myslet na Filipa. Teď ale myslím na svou devadesátimilionovou výhru v sazce. Někam jsem si zašantročila těch 18 čísel, co jsem si na ně vsadila. No to snad ne. Budu bohatá a nebudu o tom mít ani páru.