Ahoj, jsem Žofie. Nevím, jestli to, co jsem si až dosud semotamo zapisovala, byl deník, ale spíše ne. Vlastně.. rozhodně ne. Z faktického hlediska to byl jasný občasník. Řekla bych.. přímo náhodník. Psát každý den by mě asi zabilo. Jedna hemisféra by chtěla, ale druhá to jasně nezvládá. Teď mám ale šanci. Teď, když bych věděla, že to nepíšu jenom pro sebe. Možná bych se cítila jako ta ženská, co psala pro jedny britské noviny pravidelné sloupky a vznikl z toho Deník Bridget Johnsonové. No jasně, jsem jasná předloha.
Tyjó.. třeba o mě do roka natočí film. Petr Zelenka by byl dobrý. Nebo Gedeon? Pomáhala bych jim se scénářem a konečně bych docílila toho, co bych tak moc chtěla. Natočit film a nemuset přitom chodit pět let na Famu. No jasně, úplně to vidím. Hrála by mě.. - z českých hereček mě teď žádná vhodná nenapadá, ale na to je čas. Zatím si představuju Salmu Hayek. To by šlo. Takže.. já se teď ohlédnu zpět, co se mi během posledních pár dní stalo, dám to dohromady s tím, co jsem si bezděčně zapsala a dostanu vás. Prostě dostanu. Budete prahnout po tom, co je se mnou nového. Moji vlastní přátelé po mně ani neštěknou, ale vy budete dychtivě čekat u monitoru, jestli jsem se už probrala ze včerejší kocoviny. Můj život se stane vaším životem a pupeční šňůrou nám bude internet. Stanu se pro vás tak zajímavou, že tomu sama uvěřím. Skvělé. A víte co? Ani nebudu lhát.
