Tak jsem včera psal o tom, jak jsem nezaměstnaný. Předevčírem jsem zase tvrdil, že jsem si našel novou práci. Pozorní čtenáři této rubriky se jistě zamysleli a řekli si: Co nám to ten Votoček tvrdí za nesmysly? Co se nám to snaží namluvit? Vždyť on si odporuje!
Vážení přátelé, neodporuji si. Celá věc se má tak, že jednoho dne na počátku února (bylo to pondělí) jsem dostal pozvání na kobereček. Pan vedoucí oddělení IT mi vyčinil za to, co všechno dělám a nedělám. Pak přešel k závažnějším výhradám: lidem z vedení společnosti se nelíbí, že nosím v obličeji kus železa a že mám barevné vlasy. Závěrem mi ovšem sdělil, že přes veškeré problémy je s mou prací spokojen a přidává mi tedy na platě.
V pátek jsem dostal pozvání k výkonnému řediteli firmy, který mi sdělil, že dospěl k závěru, že nemohu pracovat ve společnosti, kterou on řídí, a že se mu nelíbí představa, že bych zde měl být ještě v pondělí. Důvod neuvedl, soudím tedy, že to byl můj vzhled. Podíval jsem se na něj a pochopil.
O týden později jsem zašel do jiné společnosti a pokorně o místo poprosil tam. Předpokládal jsem, že mě nevezmou, už proto, že ten svůj ksicht jsem tam měl taky. Kupodivu mě vzali, takže jsem to místo dostal.
Ale zároveň jsem pořád ještě nezaměstnaný, protože se zároveň stěhuji a proto jsem svého nového zaměstnavatele poprosil, abych mohl nastoupit až později, až budu mít všechno hotovo. Kupodivu, tohle vzali taky, takže budu ještě asi dva týdny nezaměstnaný. Tak vidíte, že jsem vám nelhal!
