Na předvčerejší oslavu jsem sice nedorazil, včera jsem si to ale více než vynahradil. Vrazil jsem na oslavu narozenin úplně cizího člověka, potkal tam svého šéfa a způsobil skandál.
V sedm ráno jsem šel zase domů a přemýšlel o tom, proč my programátoři (alespoň my dobří programátoři) máme sklony čas od času páchat věci, které by se snad ani dělat neměly. Došel jsem k závěru, že je to asi tím, že máme duše umělců (píšeme přece digitální poezii jedenadvacátáho století, ne?) a umělec čas od času nějakou tu výtržnost způsobit musí.
Tím jsem uklidnil svoje svědomí, ale neulevilo se mi. Vzpomněl jsem si totiž, že hodně básníků končívalo ve vězení nebo na popravišti, v lepším případě v chudobinci.
Zatracená duše umělce! :-))
