Včera byl měsíc v novu a na Prahu padla mlha. Následkem toho byla ve Stromovce, kde jsem venčil kolegova psa, tma jako v pytli a já zakopával o naprosto neviditelné asfaltové vlnky a podobné civilizační výdobytky.
Pes poskakoval kolem dokola a občas si něco štěkl s nějakým kamarádem - a mně bylo líto, že jim nerozumím. Škoda, že na sebe psi místo štěkání raději nemluví jako lidé. Ale to by na druhou stranu mohl mluvit i na mě - a já bych asi měl být rád, že se nikdy nedozvím, co si ten pes o mně musel myslet.
I když i to by mohlo být zajímavé - mám takové tušení, že bych si mohl značně rozšířit slovní zásobu. Ale také je možné, že bych jen znovu slyšel to, co už jsem slyšel mnohokrát předtím. Škoda, že na sebe lidé místo mluvení raději neštěkají jako psi.
