Pátek by měl být odměnou každému pracujícímu (neboli gážistovi, jak nás - jistě pochvalně - nazývá Ondřej Neff). Nuže - vždycky tomu tak není. Někdy se totiž pořádají firemní víkendy.
Ty stmelují kolektiv, utužují atmosféru a přinášejí ještě další podobné výdobytky. Ani mně se takovýhle firemní dýchánek nevyhnul. Naštěstí se nejednalo o slavnost naší firmy (to by dopadlo možná ještě hůř než před týdnem), ale ani tak jsem toho stmelování v podhorské chatě nezůstal ušetřen.
Začalo to tím, že jsme byli instruováni, abychom si s sebou vzali přezůvky. Pokračovalo to nástupem na večeři, zákazem kouření v celém objektu a organizovanou zábavou. Druhý den se pochopitelně skupinka těch sociálně nejnepřizpůsobivějších utrhla a šla do hospody. Tam jsem udělal to, co v poslední době dělám nějak podezřele často: opil jsem se a učinil ostudu. V neděli pak s odpadlíky nikdo ze zdravého jádra nepromluvil ani slovo a já pak cestou zpátky přemýšlel o tom, kde mohlo dojít k chybě. Asi to bude v tom, že na pionýrském táboře se fungující team tvořit nedá.
