24. říjen 2001

Jak si tak píšu datum, koukám, že zbývají přesně dva měsíce do dne, kterému se z nějakého důvodu říká štědrý. Nikdy jsem na vánoce moc nevěřil, jedinou výjimkou byly poslední dva roky.
Ten předposlední jsem na ně věřit začal - a bylo to nádherné. Ale dlouho mi ta víra nevydržela. Loni jsem zase začal věřit, ale vánoce se překulily a nic hezkého se nestalo, takže moje důvěra opět vyhasla.
Je možné, že vánoce - a vlastně celý život - je právě o tomhle. Věřit a věřit, pořád něčemu slepě věřit a doufat, že za svou víru budu odměněn. A je vlastně jedno, jestli člověk věří ve vánoce, ve svobodný trh bez přívlastků, spravedlnost, v lásku nebo v čisticí prostředky toho jediného správného a nejlepšího výrobce. Důležité je chovat se podle toho: selhání omlouvat tím, že jsem málo věřil, za úspěchy děkovat své víře.
Včera večer se mi přihodilo něco, co mi mou víru ve vánoce vrátilo. Dnes se dějí věci, které mi ji zase berou. Ale tentokrát to zkusím tak, jak jsem říkal - svou víru už si vzít nenechám. Zkuste to taky a dejte mi vědět, jak to dopadlo.