Tenhle záznam píšu s jednodenním zpožděním, ale protože jsme pořád ještě v offline režimu, můžu si své záznamy antedatovat podle libosti a vy byste na to - kdybych vám to v záchvatu poctivosti sám neřekl - nikdy nepřišli.
Jenže já poctivý jsem a proto se hned zkraje přiznávám, že sice budu povídat o tom, co se odehrálo v úterý šestého listopadu, ale že to sepisuju až sedmého. Takže jsem tedy včera (v úterý) zašel na tradiční First Tuesday, sešel se tam s kamarádem Petrem B., pobral všechny tiskoviny, co jsem našel (aspoň budu mít zase celý měsíc na záchodě co číst) a dal si dvě mimořádně hnusné kávy, které se daly pít jen se silnou dávkou mléka a cukru. Pak jsme postávali u stolku a já projevil přání udělat něco hodně zhovadilého. Petr se zeptal, zda by mi odchod z FT a návštěva KFC připadala dostatečně zhovadilá a já kývl, že ano. A jak se ukázalo později, bylo to kývnutí vpravdě prorocké.
V KFC to začalo tím, že jsem si musel vyposlechnout hádku personálu se zákazníkem. Zákazník - jakási paní - měl jakýsi kupón, který ho opravňoval dostat cosi (patrně nápoj) navíc a vcelku pochopitelně se toho dožadoval. Personál trval na tom, že zákazník musí vyplnit nějaké osobní údaje, což zákazník s odkazem na pravidla otištěná na kupónu odmítal. Potom jsem byl svědkem sporu obsluhy s tím klukem, co vzadu smaží hranolky. Výsledkem tohoto střetu bylo to, že jsem na svoje hranolky musel čekat asi čtvrt hodiny - a navíc prakticky nebyly k jídlu. To už jsem toho měl pomalu dost - a jak jsem byl naštvaný, pokecal jsem se majonézou a kečupem. Petr se mi naprosto nemístně vyškleboval a já došel k závěru, že si to s KFC ve svém deníčku pěkně vyřídím, což tímto činím.
Připadá mi to trošku jako situace za bolševika. Pokud si to správně pamatuji, tenkrát se také vždycky, když komunisti někoho opravdu naštvali, v novinách objevily příspěvky popisující zločinné chování zelinářů a prodavačů v Kovomatu. Říkalo se tomu tuším komunální kritika a je to žánr, který neprávem poněkud zapadl. Je to škoda, protože pro nás zbabělce je taková zástupná kritika velmi přínosná.
Po mém soudu je proto nejvyšší čas tradici komunální kritiky vzkřísit. I kdyby to mělo skončit tím, že mi do okna někdo hodí mrtvou mluvící kočku :-)))
