V tomhle zápisku si dovolím přivítat první letošní sníh. No, on už možná někde napadl dřív, ale tady v Praze se objevil až v noci z pátku na sobotu.
A byl krásný. Vyšel jsem do noci a procházel se, pod nohama mi vrzaly vločky, rukama jsem ho sbíral ze střech zaparkovaných aut, až mi prsty zmrzly do rudých neovladatelných pahýlů.
Sníh zakryl špínu a všechno najednou vypadalo jinak, svět byl o hodně uhlazenější, oblejší, hezčí.
Škoda, že to byla jen kamufláž a že se tou trochou bílého prášku nic nezměnilo.
