Pro bezpečnost dětí je toho třeba udělat co nejvíc, o tom by málokdo pochyboval. Proto od prvního května bude muset mít v Čechách dětské sedačky pro pasažéry menší než 150 centimetrů a lehčí než 36 kilo i každá „dodávka“ s nejvíce osmi místy k sezení zajišťující svoz dětí do škol či jejich dopravu na sportovní zápasy a společenské akce. Jenže větší účinnost dětských sedaček oproti pásům u starších dětí je víc než pochybná.
Podle americké databáze FARS, monitorující okolnosti dopravních nehod, není u dítěte staršího dvou let vlastně rozdíl, jestli je v sedačce, nebo má zapnutý pás. Potvrzují to i výzkumy amerických ekonomů Stevena Levitta a Josepha R. Doyleho. Ti zjistili, že bezpečnostní sedačky mají oproti pásům výhodu u dětí starších dvou let pouze u méně vážných zranění, ve statistikách popisovaných jako „možné zranění“ či „stížnosti na bolest“.
Proč tedy stát trvá na používání bezpečnostních sedaček i u starších dětí? Jde prostě o peníze neboli dobře organizovanou lobby výrobců dětských sedaček, která dosáhla příkazu jejich zavedení dokonce na celoevropské úrovni. Sedačky nejsou úplně levné a samy o sobě by se jen tak neprodávaly. To koneckonců, byť mimo záznam, potvrzují i čeští dopravní odborníci.
A co na to malé školy, jež organizují pro své žáky zájezdy a školní výlet starým užitkovým vozidlem? „Pojedou vlakem nebo půjdou pěšky,“ prohlásil o svých žácích například v novinách Deník ředitel královéhradecké základní školy Sever Karel Rott.
PROČ A JAK MARKA HUDEMY: VŠICHNI DO SEDAČEK - aktuálně v Reflexu č. 16/2008
Článek Stephena Dubnera a Stevena Levitta k bezpečnostním sedačkám a pásům zveřejněný v New York Times je zde a studie Stevena Levitta a Josepha Doyleho zde.
