Minulý týden mi psal kamarád. Jeho e-mail začínal: Byl jsem na záchodě. Hrozně by se Ti tam líbilo. Bylo to jasné. Zbláznil se.
Minulý týden mi psal kamarád. Jeho e-mail začínal: Byl jsem na záchodě. Hrozně by se Ti tam líbilo.
Bylo to jasné. Zbláznil se.
V tom ale popsal scénu přesně.
V ušmudlaných, vykachlíkovaných toaletách fontány Bethesda v manhattanském Centrálním parku čekají diváci. Stojí ve tmě a v zimě. Je pořád ještě předjaří a večery bývají v New Yorku chladné.
Pak hra začne. Politici. Prostitutky. Potulní hledači lásky. Site specific projekt s názvem Dámy a Páni se inspiruje skutečnou událostí v Irsku před padesáti lety – sebevraždou politika, kterého chytli na záchodku se šlapkou. Každý si tam ale najde svůj příběh. Zvlášť když uplynulo jen pár týdnů od chvíle, kdy newyorský guvernér Eliot Spitzer rezignoval kvůli spojení s firmou na luxusní prostitutky.
Diváci se v polovině prostřídají, tak, aby každý z nich viděl i příběh z druhého záchodu. Navíc, moderně, publikum není rozděleno podle pohlaví.
Dámy a pány napsal a režíroval dublinský autor Paul Walker. Inscenace to dotáhla až do newyorského Central Parku, kde se každý rok hraje Shakespeare, poté, co vyprodala toalety ve velkém veřejném areálu na dublinském Fringe Festivalu a v britském Brightonu a Nottinghamu.
Newyorské producentce prý dalo nejvíc práce najít vyhovující prostor. Ale podařilo se. Oba dvacetiminutové fragmenty, píší pak americké noviny, jsou výjimečně výborně osvíceny ve stylu „noir“.
Asi by se mi tam opravdu hrozně líbilo.
Veronika Bednářová (SAMA MEZI MUŽI): NA ZÁCHODĚ - aktuálně v Reflexu č. 14/2008
Související články:
Michal Komárek: I AM FUCKING STEAMROLLER (Reflex online, 11. 3. 2008)
