České velikonoce

České velikonoce

České velikonoce

Nepřevládá dnes mínění, že velikonoce jsou u nás po vánocích druhé nejvýznamnější svátky v roce. Ke španělským okázalostem, filipínským teatrálnostem a latinskoamerickým svatým týdnům máme daleko. Katolický kalendář se po vzniku samostatného státu a po vlně ateismu rozsypal jako domeček z karet.


Kdyby se Vám zachtělo dělat z našich občanů blbce, choďte po ulicích s mikrofonem a ptejte se, kdy je svátek svatého Jiří, svatého Václava nebo kam patří svatodušní svátky. Pocit významnosti souvisí v současné době spíše s počtem dnů pracovního volna než s duchovním rozměrem příslušného data v kalendáři. Klíčovým ukazatelem při sestavování žebříčku svátků by mohly být, jak praxe řetězců ukazuje, maloobchodní tržby. Letos přicházejí velikonoce možná až nepříjemně brzy po vydatných vánocích, takže na finanční nadechnutí nebyl českým rodinám poskytnut dostatečně dlouhý čas. Na rekord to rozhodně nevypadá. Ale na druhou stranu, co se dá očekávat od českých velikonoc?
Nějaké to vajíčko, hrst sladkostí, na Moravě svazky vrbových prutů a na Slovácku vědro s čistou vodou. Na tom nic neutržíte. Našim velikonocům bolestně chybí jasná marketingová strategie. Pro většinu populace nenesou zřetelný příběh, neví se co komunikovat, kdy a jak. Není dokonce ani známo, zda by měl tendr na výběr agentury vypisovat stát, nebo katolická církev. To by se muselo nejdříve rozhodnout s definitivní platností, jestli dáme přednost „svátkům jara“, nebo jestli je nosnější pojetí pod heslem „zmrtvýchvstání“. Kromě radaru tady máme další pěknou příležitost k referendu.
Fakt si myslíte, že by se nenašel politik, který by to vzal vážně?



Editorial šéfredaktora Petra Bílka aktuálně v Reflexu č. 12.