Dětská práce

Dětská práce

Dětská práce

V životě jsem si dala jen jedno předsevzetí. Nikdy nevyslovím větu: „Nepomohl byste mi s kočárkem?“ Ve vysokém stupni těhotenství jsem odletěla do Londýna. Právě v jeho břiše jsem totiž vídala geniálně lehké sportovní kočáry, přesně konstruované pro vřavu velkoměsta. Vybrala jsem takový, který unesete bez cizí pomoci i na lanovce. Když mi tehdy jako vánek přilétl na zavazadlový pás letiště Ruzyně, zavalil mě pocit úlevy, že mě nemůže nic překvapit...

V životě jsem si dala jen jedno předsevzetí. Nikdy nevyslovím větu: „Nepomohl byste mi s kočárkem?“
Ve vysokém stupni těhotenství jsem odletěla do Londýna. Právě v jeho břiše jsem totiž vídala geniálně lehké sportovní kočáry, přesně konstruované pro vřavu velkoměsta. Vybrala jsem takový, který unesete bez cizí pomoci i na lanovce. Když mi tehdy jako vánek přilétl na zavazadlový pás letiště Ruzyně, zavalil mě pocit úlevy, že mě nemůže nic překvapit. Jenže může, už druhou zimu.
Mezi otrávenými pasažéry je poznám hned. Hrnou se ke mně často a velice vesele: „Můžu vám pomoct s kočárkem?“ V tramvajích, v autobusech, v metru, v centru i na periférii. Jsou odzbrojujícím způsobem milí, tak, že je mi trapné říct jim ne. Zkoumají zkušeně kočárek a nabídku pomoci doplňují podotázkami, kde budu vystupovat, aby mi pomohli i ven z vozu. Na poděkování reagují samozřejmým „jasně“.
Jsou to děti. Přesně řečeno mladí teenageři, kluci i holky, ale často vypadají jako děti. Je jim tak mezi dvanácti patnácti, občas dokonce cestují s rodiči. Někdy až mívám strach, že zneužívám dětskou práci.
Nedávno se jeden takový mladík tvářil tak smutně, když jsem mu řekla, že ve stanici je výtah, že jsem se slitovala a kočár jsme společně po schodech přece jen vynesli. Cestou mu vypadl z kapsy angličák.
Mám pocit, že generace, která zatočí s tím, na co naše generace nestačila, právě začíná dorůstat.



Veronika Bednářová (SAMA MEZI MUŽI): DĚTSKÁ PRÁCE - aktuálně v Reflexu č. 6/2008