Schengenské kafe

---

Vážené čtenářky a čtenáři,
v záhlaví tohoto textu naleznete označení "Aktuálně v RX". Pod tímto názvem Vám budeme pravidelně nabízet malou ochutnávku z tištěného Reflexu, který je právě v prodeji. Snažili jsme se vybrat rubriky, jež se svým stylem a rozsahem hodí mezi ostatní online sloupky. Ve fejetonovém Stoptimu se budou střídat autoři Milan Tesař a Fefík, Proč a jak vysvětlí Marek Hudema a Veronika Bednářová bude Sama mezi muži. Přeji příjemné čtení.
Lenka Krbcová, online editorka

---

„Jééééžiš, ať už sem nechodí, copak nevidí, že za chvíli zavíráme.“ (Next). „Podívej se na ně, čuňata, jak to tady vždycky rozhrabou.“ (H&M, dětské oddělení). Není nad to, když vás v krámě rádi vidí. Člověk má hned lepší náladu.
Jsme na to zvyklí. Už léta. Už je ani nevnímáme. Podobné poznámky můžeme pořád ještě zažívat běžně – v obchodech různého typu i kvality. Náš obsluhující, náš pán. Úvodní dvě věty, které cituji doslova, napsal sám život v obchodním centru Nový Smíchov minulý týden. Neříkám si v takové chvíli, proč nejdou prodavači a prodavačky dělat něco, co by je bavilo. Nechápu ale, jak je možné, že jim někdo, než nastoupili, neřekl, že takhle se chovat nesmějí.
Vstup do Schengenu prosvištěl našimi životy jako létavice a v praxi je to fajn pocit. Pas jsem ze zvyku málem vystrčila z okénka, ovšem nikoho nezajímal, míjela jsem totiž úplně opuštěné česko-polské a polskoněmecké hranice. Tuhle výsadu prý měli obyvatelé českých zemí naposledy před víc než pěti sty lety. První schengenské kafe v polsko-německém Zhořelci/Görlitzu mi taky chutnalo, i proto, že nám prodavačka naservírovala k velmi mizivé útratě úsměv plus automatické přání dobré chuti.
Napsala jsem předešlou větu o kávě přesto, že jsem už léta alergická na historky, jak hned za hranicemi na Západ jsou ulice čistější, prací prášek levnější a vůbec to tam vypadá tak nějak líp. Tvrdit něco podobného právě teď je už teprve nesmysl – žádné viditelné hranice přece nejsou. Nebo jsou?

---

Veronika Bednářová (SAMA MEZI MUŽI): SCHENGENSKÉ KAFE - aktuálně v Reflexu č. 4/2008