Úterý 18. března

Trubky na záchodě nevydržely svou starobu a tečou. Každé dva dny pod nimi měním kýbl a když odcházím z domu, zavírám přívod vody úplně...

, na což po příchodu zapomenu a vzpomenu si na to, až když stojím nahá ve sprše. Gumová hadice na odtok z babiččiny tatramatky se roztrhla definitivně před týdnem a když na mě v pátek v noci spadla mnou přibitá slaměná rohož u postele, měla jsem dost. Ta "indenpendence" je pěkně tvrdá, pomyslela jsem si, když jsem se z pod ní vymotala a shodila ji na zem.

Proto jsem Filipa o víkendu bezostyšně využila ke všem možným námezdním pracem. Až na ty trubky se vyřešilo vše a ještě mi na počítač nainstaloval angličtinu. Večer jsem ho samou láskou málem umačkala. "Potřebuju tě. Moc tě potřebuju. Aspoň na tu údržbu bytu určitě," smála jsem se.

Neděle byla doslova jako malovaná. Přespali jsme u Báry s Radkem a dopoledne jeli na výlet. Bylo krásně. Udělali jsme si zapečené brambory, popíjeli a popíjeli až Bára vytáhla pastelky s krtečkem, že někde viděla, jak si páry kreslili navzájem auru. Jó, byla to legrace. Jako ve školce. Kluci byli při tom barvičkování strašně roztomilí. No k nakousnutí. Podle Filipa jsem červeno-oranžovo-zelená.

Nechápu, jak se my čtyři domluvíme na Krétě, protože jen rozhodnout se, na jaký film večer půjdeme, bylo na malý sitcom. Všichni jsme toho už spoustu viděli a tak to skončilo listováním v Premiéře, Cinemě, hledáním na netu, hlasitým čtením recenzí a málem došlo i k tajnému hlasování. Po několika dalších ginech vyhrála Bára a tak jsme se šli bát na Kruh. Doteď nechápu, jak nás mohla ukecat, protože já a Radek horory nesnášíme a věta z recenze: "První inteligentní horor od dob Šestého smyslu ..." mě neuspokojila už proto, že Šestý smysl považuju za pěknou blbost.

A co? Bála jsem se. Ke konci filmu jsem zavírala oči a po něm měla divný pocit, když jsem šla sama na záchod. Vlastně jsem tam raději ani nešla. Jinak to byl ovšem pěkný nesmysl.

Na kafi jsme se pak přiznali, že každý máme z dětství film, který se na nás hluboce podepsal. Bára se třásla u jednoho dílu Profesionálů, kde jakýsi hluboký hlas pořád volal: "Susanne, Susanne ..." Filip ještě několik let viděl úryvky ze Studny Majora Zemana a já se dodnes přikrývám až ke krku, aby mě náhodou nepřepadl škrtič, po kterém se pídil inspektor Adam Dalgliesh. No - je tohle zdravé?