Mám tak úžasnou náladu, že se asi zblázním. A za všechno může tohle syrové podzimní počasí. Mám chuť nakupovat dárečky pro sebe a kamarády (a taky je kupuju), klábosit v kavárnách u horkého punče, psát kravinky, chci se procházet lesem víc než kdy jindy, chci na výlet, chci si koupit létajícího draka, přemluvit Filipa (velká šance) a vypustit ho s ním.
Včera jsem byla pozvána ke Kateřině na večeři. Měl to být holčičí večírek ve čtyřech a byl to výborný mejdánek ve třech. Kača se vytasila s kuřecím soté s jablky a já přitáhla svou první historickou bábovku (Vlastně druhou. O tu premiérovou jsem se pokusila v šestnácti. Vytáhla jsem ji z trouby dřív, takže když jsem ji rozřízla, skoro vytekla. Nakrájela jsem ji tedy na plátky a ty rozložila na plech jako buchty. Ty pak opékala, dokud nebyly ze všech stran krásně hnědé. Zajímavé dílko.)
Poznatek číslo jedna: Kača se celé mládí koukala z postele na obrovitánský plakát Jamese Deana, což vysvětluje, proč dnes nemůže najít toho pravého. Pro jistotu jsem si od ní půjčila Na východ od ráje s Deanem na obalu.
Poznatek číslo dva: Některé jízdy noční tramvají jsou pekelnější než ty druhé. Včera se mnou jel mimózní skin, který zničehonic vytáhl z kapsy břitvu a vsedě ji prudkými pohyby otvíral, zavíral, otvíral... zavíral... Během pěti zastávek tak dokázal udělat ve voze slušné dusno.
Dnes se mám poprvé setkat s Filipovým otcem. Jsem trochu vyklepaná, ale jinak, je mi to podezřelé, ale já se jakýmsi zvráceným způsobem snad i těším nebo co. Jsem zvědavá, jak ten pán bude vypadat, co bude říkat, jak na mě bude působit. (A co si o mně asi bude říkat?)... Těším se, že uvidím toho, kdo mi Filípka tak pěkně vychoval..
Zbláznila jsem se do dvou nových cédéček. Midnight desert od Novemeber 2nd (je šílené, že schopná kapela musí čekat na své první CD sedm roků!) a The Great Ladies Sing Gershwin. Je to krása, pít horký čaj s mlékem, vidět za okny šero a déšť a poslouchat u toho proklatě líné Summertime.
Atmosféru mi teď zkazila akorát doktorka. Právě mi volala, kdy se laskavě dostavím na očkování proti tetanu. Po dvanácti letech mě čekají tři injekce tam.. Splendid.
Ještě sedm minut a vypadnu. Za Filipem samozřejmě. Dneska se nemůžu dočkat. Mám úplnou cestovní horečku. Ještě šest. Trochu mě bolí zub. V autobusu dočtu Pěnu dní. Teda pokud vedle mě nebude sedět podobný týpek jako minulý týden. Byl to blázen, co mi furt vyprávěl jak je úspěšný, kolik vydělává a že byl na dovolené v pětihvězdičkovém hotelu. Čtyři.. Je neskutečně únavné myslet si o někom, že je idiot a přitom se na něj neutrálně usmívat. Tři a něco. No snad budu mít dneska více štěstí. Jdu.
