Vůl nenávidí řeznického psa. Vůl je vůl, ale není to blbec. Stojí ve stáji, za stěnami na dvorku pobíhají řezničtí psi. Není odsud úniku a vůl to ví. Vůl tu čeká se svěšenou hlavou, čeká na něco, co vůbec nepřijde. Nelze ani přesně říci, nač vlastně ten vůl čeká, jeho představy jsou značně mlhavé, neurčité, jen ví, že jde o budoucnost.
Tento čas si uvědomuje velmi dobře, je to vlastně jediné, na co si v dlouhých chvílích, zvláště po nocích, myslí, jediné, o čem si sní, i když není schopen obsažnější myšlenky.
Jenže ten řeznický pes. Pobíhá okolo, štěká, otravuje, když může vleze do stáje, skáče po nohou, po šíji, dokud není odvolán. Neustále vola ruší ve snění. Vůl si vypěstoval vůči němu silnou nenávist, zvláště od té doby, co viděl psa, jak nahání jiné voly do velkého auta. Pes zuřil, kousal, dokud je nenahnal do vozu. Když to vůl viděl, měl jakési tušení něčeho zlého, cítil bolest při pohledu na odjíždějící voly. Nikdy se nevrátili a proto nenávist vola ještě vzrostla.
Dalo by se říct, že vůl začal snít díky řeznickému psu. Vůl sem byl přivezen a do té doby jen vnímal každodennosti - jídlo, den, noc, hmyz, stáj, spánek, aniž by vlastně snil. Jenže od té doby, co pocítil nenávist, začal snít. Snít o tom, co bude, co by mohlo být, kdyby tu nebyl. Jenže i samotná nenávist ho začala užírat. Dokonce ho začala bolet jeho tupá hlava, pociťoval silnou nervozitu jen co slyšel psa. Začal nenávidět i sám sebe - za svoji neschopnost si se psem nějak poradit, někdy ho napadlo, zda by nemohl psa nějak zničit, ale spíš se u něho objevila nepochopitelná lítost. Nenáviděl i tuto lítost. Často měl psa už tolik plnou hlavu, že nebyl schopen myslet na nic jiného, zuřil, mlátil hlavou o zeď, kopal do země, byl naprosto vyčerpaný, zničený.
Vůl se někdy pokusil psa vytěsnit. Zakázal si na něho myslet, zakázal vzpomínat na to, kdy ho kousl, kolikrát ho v noci vzbudil svým štěkotem, kolikrát ho ponížil, kolikrát se sám před ním ponížil. V ty časy vůl pociťoval silné pocity úlevy, ale netrvalo to dlouho. Pes si toho všiml a dorážel ještě víc, vůl ani nevěděl jak, ale nenávist se vrátila ještě v silnější podobě.
Po dlouhé době vůl přestal psa vinit. Pochopil, že pes je prostě takový, že takový musí být, že si nemůže vybrat, zda bude nebo nebude trápit voly, někdy dokonce pocítil ke psu soucit a ulevilo se mu.
Jenže ať to bylo jakkoli, pes se stal jeho nechtěnou náplní života, vadil mu, otravoval mu život, vůl si uvědomoval, že nejlepší by bylo odtud zmizet, jen tak by vůl mohl zmizet z jeho života. A tak si o tom snil, ale nebyl pro to schopen nic udělat. Jen si snil, jak jednou nebude se psem. O tom, co by bylo dál, nikdy moc nesnil. Na to byl přece jen příliš hloupý.
Po čase se podařilo volovi přece jen vymyslet jak uteče. Prostě jednou uteče ze stáje, přeběhne dvůr a zmizí někde ve voňavém poli. Tisíckrát probral možné nesnáze, ale nebyl schopen vymyslet lepší plán, co byste taky po volovi chtěli.
Vyústění je alternativní:
1. Jednoho dne se ten vůl sebral, rozběhl se a prorazil dveře do stáje. To ostatně nebylo nic moc, protože ty dveře byly plesnivé jako prase. Objevil se na dvorku, byl poněkud otupen denním světlem, a tak se zastavil, chvíli jen tak čuměl, pes na něho koukal, sám se z toho nemohl vzpamatovat. Ale pes se konečně rozhoupal a bez větších problémů ho zahnal zpět.
2. Vola jednoho dne vytáhli ze stáje. Pes byl ten den mimořádně v ráži a surově na něho dorážel. Ale vše se rychle vysvětlilo. Vůl šel totiž na porážku.
3. Vůl jsem já.
4. Já jsem pes.
5. V příběhu chybí někdo třetí v pozadí, například klíčová postava řezníka, postava prvotního hybatele, který si zachovává možnost zasáhnout (deus ex machina).
6. Lepší je na příběh zapomenout, protože takhle zjednodušeně to v životě nefunguje, každý z nás je tak trochu vůl i pes. Vše je zpochybnitelné a relativní.
7. Pes je fikce. Je to symbol něčeho nepřekonatelného, co se pokoušíme překonat. Psem může být leccos.
Každý ať si zkusí vybrat nějaký konec, nebo ať si tipne, který bych si vybral já. Ať je to jak chce, deník má mít vypovídací hodnotu o denních událostech, pocitech nebo náladách a já jsem dnes mezi konce 1-7 prostě nechtěl zahrnout možnost, že by vůl psovi utekl někam na to pole nebo kam to vlastně chtěl utéct, vůl jeden.
