Dnes jsme si s M. pouštěli plovoucí svíčky. Zbyly nám od Vánoc, tak jsem vzal kastrol, vodu a zapálil jsem je. Byly tři. Zelená, modrá a červená. Řekl jsem, že zelená jsem já, modrá M. a třetí...no, asi naše budoucí miminko nebo co. „Tak jsem zvědavý kam až doplavou,“ zamíchal jsem vodu.
Dnes jsme si s M. pouštěli plovoucí svíčky. Zbyly nám od Vánoc, tak jsem vzal kastrol, vodu a zapálil jsem je. Byly tři. Zelená, modrá a červená. Řekl jsem, že zelená jsem já, modrá M. a třetí...no, asi naše budoucí miminko nebo co. „Tak jsem zvědavý kam až doplavou,“ zamíchal jsem vodu. Nejdříve jsem zakotvil já u hrany hrnce. „Jsem zvědavý, M., jestli ke mně dopluješ?“ A hle. Modrá si dala pár koleček a spočinula u zelený. Měl jsem radost. Tak a teď ještě červená. Červená tak trochu opruzovala kolem, ale nakonec zakotvila u nás. Měl jsem radost a řekl jsem: „Hele, miminko je u nás.“ Ale M. neměla radost. Nevěděl jsem proč, ale pak mi došlo, že asi přikládala červené jiný význam než já.
Za chvíli modrá začala šíleně prskat a zelená se kryla v rohu kastrolu. Modrá prskala na červenou, úplně jí nesnášela u nás. Červená nám zkazila život. Nenechala nás v klidu si svítit. Najednou jsme prskali všichni, hrozila nám smrt, do oříšků začala téci voda. Byl jsem zvědavý, která zhasne nejdřív. Přál jsem si, aby to byla červená. Červená začala skomírat a konečně zhasla. Po tomhle souboji, po téhle krizi moje zelená už tak nezářila, v klidu skomírala u hrany hrnce, ale už nikdy tak jasně neplápolala. Ani modrá už nikdy nebyla tak šťastná a klidná jako dřív. Neustále do ní tekla voda a chvíli jasně zářila, pak skomírala jak nabírala vodu, plamínek neklidně poskakoval a nakláněl se nad hladinu, utápěla se.
Na to, jestli zhasla modrá dřív nebo zelená dřív nemá cenu odpovídat. Od té doby, co připlula červená, už to nikdy nebylo jako dřív.
Ale stejně. Já vím, že jestli zhasne modrá, zhasne i zelená a naopak. Aááá, jak vidím, jedna z nich zhasla.
A hned po ní ta druhá.
