nahoru

Pátek 29. listopadu

Žofie 29. listopadu 2002 • 00:14

Tak to bychom měli. Mé sáhodlouhé přijímací řízení v dabingovém studiu včera úspěšně skončilo. Prudce kapitalistický přístup z jejich strany ve mně vyprovokoval drsnou puberťačku. Nejdrsnější. Nevzali mě, ale jak mně se ulevilo....

... JAK MNĚ SE ULEVILO!:) Měla jsem štěští. Ještě než ke všemu došlo, rozhodla jsem se, že se toho jejich posledního kola ani nezúčastním.

DOPIS ČíSLO JEDNA (poslán před summitem):
Vážená slečno XXXová,
děkujeme Vám za účast v prvním kole osobních pohovorů na pozici asistenta produkce. Po vyhodnocení výsledků testů a "domácího úkolu" Vám s radostí oznamujeme, že postupujete do druhého kola. Pokud Váš zájem o práci v našem studiu stále trvá, rádi bychom si s Vámi po skončení summitu NATO domluvili další osobní schůzku. O termínu konání tohoto setkání s Vámi Vás budeme včas informovat.
Přeji příjemný den...



DOPIS ČÍSLO DVA (poslán po summitu):
Vážená slečno XXXová,
velice Vám děkujeme za účast ve výběrovém řízení na pozici asistenta produkce. Musíme Vám, bohužel, oznámit, že toto místo jsme již obsadili. (Fakt mě dostali.) Nicméně, nic není ztraceno! Vaše osobní údaje jsme zařadili do databáze uchazečů o zaměstnání v naší společnosti. Pokud se uvolní nějaké vhodné místo pro Vás, a bude-li Váš zájem stále trvat, obrátíme se na Vás ještě před vypsáním konkurzního řízení. Ještě jednou Vám děkujeme za Váš čas a přejeme Vám mnoho úspěchů do budoucna.
Přeji příjemný den...



Najednou mi to přišlo k smíchu. A k pláči. Tak člověk se snaží, jezdí za nimi autobusem až na konec světa, plní do noci jejich úkoly, je ve stresu a oni se mu pak takhle vysmějou do obličeje. To nesmím zapomenout, že vlastně ani nevím, co přesně mělo být náplní mé práce. Když jsem se ptala sekretářky, odpověděla, že to neví a i kdyby to prý věděla, že mi to nesmí říct. (Na co si hrajou???) Přestala mě ta hra na úžasného chlebodárce a chudáčka "nezaměstnaného" bavit. Přestalo mě bavit být usměvavá, inteligentní, kladně působící a plná pochopení. Odvázala jsem se.



DOPIS ČÍSLO TŘI (o pět minut později):
Víte co? Seru na vaše Vážená slečno, bohužel, nic není ztraceno. Nechci být ve vaší idiotské databázi. Jste vůbec normální? Nejdříve mi napíšete, že jsem postoupila do dalšího kola, ze kterého po summitu určíte toho nejlepšího a teď mi přijde, že už jste ho vybrali? Kdy jako? Jste magoři a jsem ráda, že si můžu ulevit, protože práci už dávno mám (kecy, klíny) a řekla bych, že v daleko příjemnějším prostředí (bulshit!).
Mějte se hezky, ale jděte se vycpat.
Zdar



DOPIS ČÍSLO ČTYŘI (o dvě hodiny později):
Vážená slečno XXXová,
předešlý dopis byl součástí druhého kola výběrového řízení na pozici asistent dabingu. Díky Vaší reakci Vám oznamujeme, že do dalšího kola již nepostupujete. (Zase mě dostali - na chvíli.) Chtěli bychom Vás upozornit, že podobnou reakcí si do budoucna uzavíráte cestu nejen do našeho studia, ale i do všech společností v odvětví, protože byste si měla uvědomit, že podobné společnosti jsou navzájem propojeny.
Přeji příjemný den...



Odpovídat se mi už ani nechtělo, ale nakonec jsem vše uzavřela.



DOPIS ČÍSLO PĚT (o deset minut později):
Víte, já o takovou spolupráci a s takovým přístupem opravdu nemám zájem. A po takové zkušenosti zřejmě ani v ničem podobném. Měla jsem chuť zkusit něco jiného (zapařený dabingový mikrosvět?) než jsem doposud dělala, vy jste mě ale geniálně znechutili. A abych řekla pravdu, nevěřím ani, že to bylo druhé kolo. Byli jste sprostí, já také.
Přeji příjemný den...

Žofie