Máme kočku, je to nějaká ušlechtilá rasa, prej nemůže mít partnera neušlechtilýho, tak je furt zavřená v domě. Modrá krev bohužel selhala, ale sousedův zrzek vypadá dobře... Zase se mrouská… Trápí se doma. Doma je v bezpečí, ale není svobodná. Jsem doma sám, naši jsou na chatě a já řeším dilema. Mám ji pustit ? Není venku zvyklá, možná by jí šlo o kejhák...
Nemůžu se dívat na to, jak se trápí... Otvírám dveře, dívám se za ní, jsi volná, ale prosím tě, ráno přijď, najednou nevím, jestli jsem neudělal chybu, jenže něco už nemůžeš vrátit. Zatím nejdu spát, stejně se mi z diplomky klepou ruce... ne, klepou se mi, protože napjatě poslouchám noční ticho. Uslyším zamňoukání? Spolu s ní a její vězením jsem však vypustil netušený svědomí, sakra, co když se nevrátí a někde se trápí? Nikdy nevíš co způsobí tvoje činy, nikdy to nemůžeš domyslet...
