Mám obrovitánskou radost. Právě jsem dostala dopis od kamaráda z New Yorku. No, kamaráda. Je to barman s nejhezčím jménem pod sluncem. Alespoň mně to tak přišlo, když mi ho poprvé napsal na vizitku. Dylan O`Tool (škoda, že není básník, říkala jsem si) byl pro mě na mých cestách po Americe jako zjevení...
. Na rozdíl od jiných věděl, že Česko je v Evropě mezi Německem a Slovenskem, byl hned po revoluci v Ústí nad Labem (Máte tam fialový řeky... - Kecáš, to není pravda... - No tak dobře, ale bublají), znal i jiný kapely než Green Day a viděl Kolju (Kojdža, ty neznáš Kojdžu? Nádherný film.) O Evropanech mluvil s úctou (Amíci jsou strašně hloupí, fakt. Stydím se za svůj národ.) a neúnavně mi vždy tvrdil, že Martini s vodkou stojí tři dolary, když ve skutečnosti to bylo za osm.
Chodila jsem se do jeho baru každý víkend asi dva měsíce. Pokaždé tam hrála jiná a pokaždé k uzoufání dobrá kapela. Tady by to byly hvězdy, tam jedna z tisíců kapel se svými třemi stovkami fanoušků. Když jsme se s Dylanem loučili, nahráli jsme si navzájem kazety s naší oblíbenou muzikou. Já mu dala navrch demo kapely, co jsem s ní zpívala před mým odletem do pryč. A on mi teď po roce pošle dopis, ve kterém píše, že si to naše demo několikrát pustil na baru a...lidi za mnou teď chodí a chtějí, ať pustím tu cizinku, píše. A pak ještě, jestli prý nechceme přijet na koncert!
Chudák. (Chudák já.) Kdyby věděl, že s klukama jsem se už rok neviděla. A že se vlastně ani nebavíme. A že já teď místo psaní textů pročítám kuchařky a přemýšlím, co nového bych mně a Filipovi mohla o víkendu ukuchtit. (Skoro se za to stydím, ale strašně mě vaření chytlo. Když Filip vylíže talíř a řekne, že lepší jídlo ještě nikdy nejedl, mám blízko k orgazmu:))
Sedím teď v práci a přemýšlím, jestli by se dalo něco udělat. Myslím s kapelou. Mohlo by dojít k našemu „zmrtvýchvstání“? Už stokrát jsem měla nutkání někomu z kluků zavolat a stokrát jsem to vzdala. A teď bych měla konečně důvod. Ale mělo by to vůbec smysl...? Docházím k tomu, že do jedné řeky dvakrát nevstoupíš.
Ale je mi to trochu líto. V hlavě se mi míhají vzpomínky na těch pár koncertů v Malostranské besedě nebo v Rock-cafe (naše největší dobyté Mekky:) Bylo to nekonečně fajn a není to. A už nikdy nebude..
Proč máš okno v zemi,
je to nefér ke krajině
Prší, mně se na něm
Leží, kapky na něm
Se mi slévaj v přirození, v přirození...
Proč máš postel v nebi,
kloužu dolů po peřině
Závrať, ve skelný vatě
Zázrak, píchá zlatě
Rozletím se po perleti, po perleti...
A jinak? Na nový český film Musím tě svést jsem slyšela spoustu kritiky, ale mě to docela bavilo. Jasně, že to bylo místama kostrbaté, ale já si toho
Trojana, Chýlkovou a Krause opravdu užívala. Stejně jako Kača film Mluv s ní. V pátek v noci jsem od ní dostala smsku: FILM VŠECH FILMŮ!!! TO MUSÍŠ VIDĚT!!!!!!!! Tak to asi musím.
