Jan Plecháč je uznávaný český designér, který tvoří ve stejnojmenném studiu spolu s kolegou Henrym Wielgusem. Svou kariérou odstartoval úspěšnou diplomovou prací, v rámci které navrhl drátěná křesla Icons, za která obdržel cenu Objev roku od Akademie designu České republiky. Dnes patří ke špičce českého designu. Jeho práci můžete obdivovat, kromě milánského veletrhu Salone del Mobile, také na pražském Fashion Weeku či Designbloku.
Představte nám vaše studio trochu blíž. Jaké je vaše primární zaměření? Co všechno děláte?
V našem studiu se zabýváme převážně třemi hlavními tématy. Tím stěžejním je design interiérových objektů, pak návrhy interiéru a posledním tématem jsou více či méně interaktivní instalace během nejrůznějších výstav po světě. Tato témata se navzájem překrývají a doplňují, což je pro nás příjemným zpestřením.
Jaký je váš ideální klient?
Asi ten, který je v pohodě. Říkám to samozřejmě s jistou nadsázkou, ale popravdě je pro nás velmi důležité, aby byl klient na podobné notě, jako jsme my. Jen tak může dojít k oboustrannému pochopení a příjemné spolupráci. A o to nám jde především. Nedá se říct, jak takový klient vypadá, ale je pravda, že všechny naše klienty spojuje jejich kladný vztah k naší tvorbě a estetice. Pak už je to vždy o dialogu a společné vizi.
V rámci své práce jste už překročili hranice České republiky, jaké jsou vaše zahraniční zkušenosti?
Kromě českých značek spolupracujeme s nejrůznějšími klienty ze světa. Není jich nikterak mnoho, avšak jejich profilace je vlastně dost rozličná. Na začátku naší kariéry jsme měli to štěstí, že nás ke spolupráci oslovil Giulio Cappellini. Ano, ten Giulio Cappellini, největší scout mladých designérů. To pro nás byla nesmírně zajímavá a také velmi důležitá spolupráce, která nás nasměrovala tou správnou cestou a ukázala nám naději, že by bylo možné se designem uživit. Hlavním přínosem této spolupráce byl ale její mediální přesah. Mezi našimi dalšími klienty jsou například dánští výrobci nábytku a interiérových doplňků Menu. Tato značka vyrábí náš stavebnicový systém, který jsme jako novinku představili na pražském Designbloku. Na Designbloku to viděla Rossana Orlandi, další velká objevitelka mladých designérů, která nás díky tomuto produktu pozvala do své galerie, kde to viděli právě zástupci značky Menu. Takže to byl příběh jako z pohádky. Z Prahy přes Milán až do Kodaně. Naše studio od té doby spolupracuje s několika zahraničními galeriemi a výrobci ze světa.
Každoročně tvoříte na Designbloku instalace pro různé značky. Měli jste i letos na jubilejním ročníku nějakou speciální instalaci?
Ano, to je pravda, ale tento rok jsme to pojali trochu jinak. Nenavrhovali jsme žádnou komerční instalaci, ale naopak jsme navrhli jednu srdeční záležitost, která byla zařazena v rámci Manifestu Designbloku. Výstava Manifest byla komponována v historickém paláci v centru Prahy a měla zřetelný umělecký přesah. Naše část výstavy nesla podtitul Autenticita. „Autenticita“ byla naším heslem pro Manifest. Pro naše konání ve světě designu je právě pravost a ryzost nejsilnějším motorem a zároveň pravdivým zrcadlem, tak abychom byli my sami s naší prací spokojeni. Je pro nás tedy důležité, aby se tento aspekt nejen z naší práce nevytrácel, ba naopak aby v ní byl obsazen co nejvíce. Ryzost vychází ze srdce, a tak bylo právě srdce naším vizuálním symbolem, který byl nainstalován v daném prostoru.
Dlouhodobě také spolupracujete se značkou Lasvit. Jakou novou kolekci jste pro tuto značku vytvořili?
S Lasvitem máme velmi úzkou spolupráci a nyní právě pracujeme na naší nové společné kolekci. Jako je to již naší tradicí, opět se snažíme vytvořit poněkud netradiční kolekci, která by nás posunula zase o kus dále v našem přemýšlení. Zatím byly naše předešlé kolekce velmi rozdílné a v tomto trendu bychom také rádi pokračovali. Práce se sklem nás hrozně baví a stále máme v této technologii co odkrývat, což je skvělá motivace.
Jako přední designér máte určitě blízko také k módě. Co rád nosíte?
Já nosím převážně jednoduchou módu. Je ale pravda, že také záleží, kam zrovna jdu nebo jedu. Rád jezdím na motorce, takže oblečení, které mám na mašinu, je hodně rozdílné od oblečení do studia nebo třeba do hospody. Ale vztah k módě mám celkově velmi kladný, baví mě. Vždy jsem nosil poměrně hodně barevné kusy, ale postupem času se můj šatník víc a víc odsaturovává a černá s bílou a šedou jsou v něm teď vlastně nejvíc zastoupené barvy.
Máte své oblíbené české módní designéry nebo značky?
To mám. Jelikož jsem studoval na pražské Umprum, tak jsem s několika z nich chodil i do školy nebo tam učili. Největší hvězdou je pro mě Liběna Rochová, a to nejen svou módou, ale i tím, jaká energie z ní vyzařuje. Pak jsou to české mladé značky, které tvoří módu převážně pro ženy, jako Leeda nebo Chatty, a z klučičích, nebo spíše pánských věcí to je třeba Lukáš Macháček. V poslední době jsem si oblíbil ostravský City Folklore nebo brněnský Wolfgang. Z tradičních českých značek to je pak určitě Blažek.
Když se chystáte na nějakou významnou akci s předepsaným dress code, po jaké značce sáhnete?
Běžně chodím dost neformálně oblečený, jelikož ctím pravidlo, že designér může bořit jakýkoliv předepsaný dress code, protože je designér. Ale je pravda, že minulý rok jsem šel na Fashion week, kde byl doporučený dress code, tak jsem uposlechl a dobře jsem udělal. Poprvé jsem se totiž oblékl do večerního smokingu od firmy Blažek a nevěřil jsem vlastním očím, jak může česká firma udělat takhle geniálně padnoucí oblek.Byl jsem z něj opravdu nadšený, a to především z jeho materiálu. Takže ano, když dress code, tak sahám k Blažkovi.
Průvodce dress code: Jak se obléknout, když na pozvánce stojí... >>>
