Matěj Hollan (31) je náměstek primátora Brna, hudebník a občanský aktivista. Když mu bylo devět, předal v Divadle na provázku tehdejšímu prezidentu Václavu Havlovi dopis, který ho nabádal, aby nerozděloval Československo, a přidal k tomu pár básniček. Z toho zřetelně vyplývá, že už jako dítě byl Hollan nenapravitelným pravdoláskařem. Od Havlovy smrti zítra uplynou čtyři roky. Hollan-politik na něj v jistém smyslu navazuje, a tak jsem si k vážnému i nevážnému hodnocení prezidentovy pokračující absence zvolil právě jeho, člověka z úplně jiné generace.
V čem přesně dnes Václav Havel v české politice chybí, pokud tedy vůbec chybí?
Václav Havel byl přirozeným reprezentantem velkého voličského proudu, který můžeme nazvat například liberálním s důrazem na nemateriální hodnoty a úctu k lidské bytosti. Ale nechci se teď narychlo snažit o politologický popis, ať si to každý definuje sám.
Stejně jako u mnoha výrazných politických osobností zde nenastalo přirozené předání nějakému nástupci, i pro Havlův odpor vůči politickým stranám, což ostatně považuji za jeho největší omyl. Bez kvalitních politických stran nemůže fungovat kvalitní parlamentní demokracie.
Po odchodu Václava Havla z aktivní politiky a následně ze světa tu prostě v tomto výše nastíněném politickém poli není dnes nikdo, kdo by dokázal strhnout davy. Z toho důvodu tu je velký prostor pro politiku reprezentovanou Klausem a Zemanem, kteří stavějí svoje politické úspěchy na vyvolávání nenávisti, strachu a frustracích a ostentativně dávají na odiv, že skalní jádro jejich voličů tvoří neskrývaní rasisté a xenofobové.
Jejich hlavním konkurentem je Babiš (LOL). Výsměch je i to, když se do role Havlova následovníka sám pasuje Kalousek, tomu určitě všichni věří… Zdá se mi, že premiér Sobotka má v sobě kus nositele onoho étosu (ano, slyším váš smích), ale prostředí jeho strany mu nedovoluje to rozbalit naplno.
Z toho plyne, že tu prostě takový politik chybí, a veřejná debata přichází vinou toho o jeden ze základních úhlů pohledu na politiku.
Současné Česko nemá po odchodu Václava Havla nikoho, koho by ve světě brali vážně. A nepracujeme na tom, aby se to změnilo. Z hlediska PR je to chyba, zeptejte se Jakuba Horáka (expert na marketing a reklamu, pozn. red.).
Václav Havel dával velký důraz na občanskou společnost jako předpolitickou sféru, jež umožňuje demokratickou politiku, dává jí obsah a smysl. Vy sám jste se z občanské společnosti přestěhoval do politiky. Jak vztah těchto dvou sfér vidíte vy?
V pohledu na nezastupitelnou roli „občanské společnosti“, tedy různé spolkové činnosti, i profesionální neziskové sféry se shoduji. Společnost, která se dokáže sama organizovat do všemožných spolků, jež se zabývají vším od kultury přes veřejný prostor až po politiku, je teprve silná a je schopná účinně odolávat pokusům o okleštění demokracie. Právě proto ji tak nesnáší Klaus se Zemanem, protože oni chtějí tupé vystrašené stádo, které jen chodí volit a jinak čumí do bedny a jede lahváče z Lidlu.
Fungující a pevná demokracie, schopná bránit své základní stavební kameny, existuje teprve tehdy, když jsou „nikým nevolení“ občané bráni státním aparátem vážně a veškerá legitimita měnit věci se neomezuje pouze na uzounkou skupinku zvolených politiků. U nás je na to tak bohužel stále často pohlíženo a politikové svoje (často naprosto hloupoučké) názory nadřazují nad názory těch, kteří je přitom volí. Podle Klause a Zemana jsou voliči natolik inteligentní, aby je zvolili, ale pak už přestávají až do dalších voleb existovat. Nicméně je komické, když nyní aktivista Klaus organizuje petice atd., že…
Jak jsem psal výše, u Václava Havla bohužel nedošlo k přirozenému pronikání toho, co nazýváme neurčitě „občanská společnost“, do aktivní politiky. Pokud ale neprovážeme tuto „občanskou společnost“ úzce s fungováním klasických politických stran, nedostaneme nikdy fungující demokratický „stroj“, protože některé převodníky prostě chybějí.
Věc nestojí tak, že „občanská společnost“ je ta dobrá a politická strana ta špatná. To je bohužel mýlka, která je často uložena hluboko v hlavách aktivních občanů. Teprve až budou schopní lidi s názorem ochotni vstupovat do výkonné politiky, budeme tu mít skutečně hybnou sílu občanské společnosti. Dnes tomu tak není.
Co znamená a znamenal Havel pro vaši generaci, pro lidi, kteří vyrůstali v úplně jiném světě než on?
Jasný důkaz toho, že věci jdou měnit. Že slovo může být stejně silné jako zeď.
Existuje podle vás pravdoláska, pražská/brněnská kavárna? Existuje něco, čemu se říká sluníčkář – jako smysluplná kategorie? Nebo je to jen nálepka, nadávka?
Já bych kavárny zrušil, smysl tohoto nápoje stále nechápu.
Existuje, avšak notně jinak, než jak ho používá Konvička se Zemanem. My jsme ho používali dávno před tím, než to bylo cool! Popisovali jsme tím lidi, kteří nechtějí přemýšlet při snaze o dosažení nějakých cílů pragmaticky a nehledají cesty, jak těch cílů dosáhnout (například vstoupit do té prohnilé politiky…), nýbrž jen formulují krásné věci a stěžují si, jak jsou všichni zlí, že si s nimi nikdo nepovídá, že oni přece mají ten správný názor a jak to, že to není po jejich – ale reálně pro to nic neudělají.
Oproti tomu Konvička tímto pojmem označuje každého, kdo má mozek v hlavě a nevěří každému hoaxu, který letí kolem. Iniciativy typu Islám v ČR nechceme postrádají schopnost kritického myšlení, a pokud by jejich guru prohlásil, že Země je placatá, tak prostě bude placatá, a kdo to neví, je sluníčkář.
S Havlem jste podle mě měl společný velmi osobitý smysl pro humor. Vnímal jste jeho smysl pro humor? Jak?
Aniž by mi tato otázka byla šitá na tělo, tak musím říci, že Havlovu hru s jazykem mám hrozně rád. Jeho divadelní hry a divadelní jazyk i ta hra s jazykem vycházejí z karikování umělé úřednické a politické bezobsažné řeči a mě strašně baví. Nebaví mě číst politické projevy (ničí), ale z jeho uměleckých textů vidím, že bychom si asi rozuměli. Žel Bohu jsme neměli příliš prostoru pro společné rozpravy, v podstatě k tomu došlo jen jednou.
Ale určitě nás to oba obohatilo a myslím, že můžu s klidem říci, že jsem Havla v dobách jeho raného politického působení formoval. Čímž se pasuji do role jeho následníka a beru si tímto symbolicky štafetový kolík od Jakuba Patočky, jenž se do této pozice pasoval přede mnou.
Neměl byste tedy v roce 2018 kandidovat na prezidenta? Neměl by kandidovat někdo z vaší generace? Nepotřebujeme se konečně odpoutat od minulosti?
Už jsem o tom přemýšlel, ale musel by se kvůli mému věku změnit zákon. Už to přede mnou zkoušel Vojta Dyk a nic, a to byl jiný formát než já. Je to pochopitelně diskriminace mladých, nevím, proč by prezidentem nemohl být třeba můj syn nebo Horákův kocour, pokud si je národ zvolí. Chytří jsou na to oba dost.
Když jsem se šel jednou omluvit do Pivnice u Poutníka (až se stanu tím prezidentem, tak sem budou jezdit davy namísto do Hrocha a Tygra) za minulý večer, vrchní mi řekl: „Co bylo, si nikdo nepamatuje.“ Pocítil jsem v tu chvíli, jako by na mě promluvil sám Havel.
