Nezaměnitelná, přirozená, sexy herečka, kterou kamera miluje. V Reflexu měla Kristýna Leichtová rozhovor naposledy před deseti lety. To jí bylo dvacet; třicátiny oslavila před pár dny. I když je pro většinu pořád Ivou z Comebacku, v Divadle Komedie teď hraje ruskou novinářku v ženské věznici plné vražedkyň, co zabily z vášně. Považuje to za úkol, který ji konečně posunul dál od rolí puberťaček.
Ve dvaceti jste byla „velká herecká naděje“, ve třiceti vás zná celý národ. Jaká byla 14. září oslava?
Malá. Komorní. Mám sice ráda velké, organizované večírky, ale neumím je pořádat. Pak mi tam někdo nepřijde a já si říkám, proč asi nepřišel. Taky bych na někoho určitě zapomněla, na někoho zas nemám číslo... Prostě organizace mi nejde a žádné lidi na to nemám. Navíc teď v září máme v divadle oprašovačky po prázdninách, k tomu zkouším, točím a večery už hraju. Nestíhám nic.
Ve dvaceti vás znalo z filmu 350 000 lidí, tolik jich tehdy přišlo na Účastníky zájezdu. V roce 2008 se začal vysílat Comeback a přivlastnily si vás před televizí miliony, zvládla jste to?
Získat nadhled nad popularitou je pro mě dodneška složitý. Možná proto, že přišla vlastně přes noc. A nějak nepolevuje. Většina lidí má jednoduše dojem, že když na mě koukají každý den v televizi, tak že se přece dobře známe, že to je normálka, že na mě můžou pořvávat, ať pozdravuju Ozzáka. Ale neznáme se vůbec a já Ozzáka už šest let neviděla. Nechci se hned kamarádit s kde kým. Občas je mi to nepříjemný, třeba když mi tykají, jen tak. Ale třeba paní Adamovská to má určitě horší...
Nebo lepší, jí už třeba netykají.
Například jsem přestala chodit do bazénu, nejde to, vůbec. Do některých podniků, třeba na vesnicích, vstoupit taky nemůžu. To je pak mela, vstane klidně celá hospoda. Jsou samozřejmě i lidi, kteří jsou slušně vychovaní, přijdou, zeptají se – dobrý den, prosím vás, mohli bychom se s váma vyfotit. To mi nevadí. Ale v obchodech v malých městech chodím nakupovat v brejlích, to nejde jinak. Jenže i v těch mě kolikrát poznají. Asi budu chodit s maskou, se škraboškou.
Máte svoje stabilní sledovače, stalkery?
Ne, jen jednoho takového fanouška. Hodného, co chodí na moje představení do divadla a je to milé, nechává si podepsat fotky. Po představení chce třeba zase novou fotografii nebo tak, ale celkově je fajn.
