je ekonomkou a maminkou na plný úvazek. S manželem – také finančním expertem – Vladimírem Pikorou spolu mají čtyři děti, bydlí v rodinném domku u Prahy, mají včely, sází stromy a Markéta nejen vaří, ale i píše speciální recepty pro potravinové alergiky. A co by si známá ekonomka přála pro rok 2015? Stát totiž podle Šichtařové nehospodaří s penězi daňových poplatníků dobře a uvítala by přebytkový státní rozpočet.
Paní Šichtařová, máte s manželem velkou rodinu, jak jste strávili Štědrý den?
Vánoce jsme strávili celkem klasicky. Poslala jsem tatínka s dětičkami na procházku, aby se mi nikdo při balení dárků nepletl pod nohama, ovšem do půl hodiny byli zpátky s tím, že prý „spadli do rybníku,“ když testovali, zda už je zamrzlý. Bylo v tu chvíli tehdy asi 8 stupňů nad nulou. „Večeře“ proběhla už ve tři hodiny odpoledne, aby večer nejmenší děti nebyly moc ospalé. A na talířích byl krocan a vánoční puding. To proto, že mé děti mají alergii na ryby i lepek, čili klasika česká klasika nepřicházela v úvahu. Tak jsme jim připravili klasiku aspoň anglickou… Zkrátka naprostá a tradiční „nuda“ jako každý rok. Jiné bylo hlavně to, že nás bylo zase o jednoho víc.
Dodržujete společně nějaké tradiční zvyky?
Z tradičních zvyků zbyl snad jen stromeček… A vlastně ještě jeden zvyk se objevil. Dcera přišla ze školy s tím, že prý jedna paní učitelka pouští lodičky. Tak jsme pochopitelně taktéž museli pouštět lodičky.
A byl u vás Ježíšek?
Jistě, Ježíšek. A jako vždy přinesl hlavně hromadu hraček. Protože ovšem Ježíšek se očividně rád napapká, přinesl mamince – tedy jako mně – ještě hromadu hrnců, pánví a pekáčů. Inu, zjevně to bude typické chlapisko, u kterého láska prochází žaludkem.
Co pro vás především znamenají Vánoce?
Volno a klid! Je to jediné období v roce, kdy skutečně regulérně nepracuju a nezapínám počítač. Bohužel tenhle luxus si jinak na úplných sto procent nemohu dopřát ani o letní dovolené, o Vánocích ale na práci ani nevzpomenu.
Blíží se konec roku, jak ho hodnotíte jako ekonomka?
Byl to dost nevyvážený rok. Na počátku přišel opatrný optimismus, pak v průběhu léta obavy, zda se krize nevrací, na konci roku se znovu opatrný optimismus začal vracet. Paradoxně a překvapivě v tom určitou roli sehrála i vláda, které značná část veřejnosti uvěřila, že „prostě zařídí, že bude líp“. A jelikož víra uzdravuje, také optimismus ve společnosti ekonomice pomohl. Bohužel prozatím zůstalo u této uzdravující víry. Příští rok by to chtělo ukázat také nějaké skutky. Ale nevím, nevím, zda se vláda na nějaké skutečně zmůže.
Sobotkovo-Babišovu vládu máme téměř rok. Je nějaká změna, která vás potěšila?
Technicky vzato, nevidím moc velký rozdíl mezi touto a minulou či předminulou vládou. Psychologicky vzato tu rozdíl je, a je to právě onen optimismus, který se vládě podařilo roztrousit. Není sice ničím podložený, ale kupodivu zatím to celkem fungovalo.
Jakou zásadní změnu byste tedy od kabinetu uvítala?
Chtěla bych přebytkový státní rozpočet. A protože přebytek je těžké dosáhnout – i když ne nemožné, jak ukazuje třeba příklad Německa – uvítala bych i vyrovnaný rozpočet. Vše ostatní je málo ambiciózní. Teď ekonomika roste, tak na co pořád čekat a na co se vymlouvat?
Takže jaké ekonomické předsevzetí byste doporučila premiérovi?
Okamžitě vyrovnat státní rozpočet – tedy hned při příštím sestavování. Jak prosté…
A jste přes všechny problémy jako občan této země spokojená?
Ale ano… Protože naše spokojenost není funkcí někoho cizího. Vymlouvat se na to, že za naše neštěstí mohou rodiče, partner, nezdárné děti, stát, to není nic než výmluvy. Jen my sami jsme odpovědí za své pocity a můžeme je ovlivňovat, jen my sami si můžeme v sobě najít určitou vyrovnanost. Jsem tedy v životě celkem spokojená, i když je kolem mne mnoho obtížných věcí. Jiná otázka je, zda bych nežila raději v jiné zemi. Ale i tady odpovídám, že jsem vcelku spokojená u nás, i když by se dvě tři země našly, ve kterých bych dokázala žít. Mimochodem, jen jedna z nich je nyní v EU.
