Vít Rakušan: Vnitro je nejnáročnější z ministerstev, ale byl jsem připravený v jeho vedení pokračovat
Poslední čtyři roky v čele resortu spravedlnosti Vít Rakušan popisuje jako nejnáročnější období svého života, kterého ale nelituje. V rozhovoru pro Reflex zhodnotil svůj mandát, který byl poznamenaný třeba střelbou na Filozofické fakultě či válkou na Ukrajině, a uvedl, které zákony k prosazení přenechá svému nástupci.
Jak hodnotíte poslední čtyři roky ve funkci ministra vnitra?
Pracovně to rozhodně bylo nejobtížnější období života, které jsem zažil. Člověk si stokrát může představovat, jaká ta ministerská funkce je, a pokud ji nezažije na vlastní kůži, tak nezjistí, jak moc sám nahoře je, hlavně v těch krizových okamžicích. Možná to bude znít trochu egoisticky, ale myslím, že vnitro je nejspíš nejnáročnější ze všech rezortů. Má nejrozsáhlejší agendu, která se týká nejen bezpečnostních sborů, ale i pošty či veřejné správy, rozsah je obrovský. Zatímco já sedím na evropských radách celý den, za skandinávské země se tam na tuto agendu vystřídají tři ministři: jeden pro migraci, jeden pro vnitřní věci, jeden pro civilní bezpečnost. Ale vůbec nelituji, je to silná manažerská zkušenost, velmi mě posunula v mnoha ohledech. Zjistil jsem, že vnitro je silný resort, který když se dobře směřuje, může této zemi přinášet velká pozitiva.
Vaše ministrování bylo poznamenané také velkými událostmi, třeba střelbou na Filozofické fakultě nebo migrační vlnou spojenou s válkou na Ukrajině.
I lidé, kteří jsou tady na ministerstvu přes dvacet let, třeba vynikající šéfka našeho Odboru pro mezinárodní spolupráci Kateřina Flaigová Vronská, říkali, že nezažili, že by v jednom volebním období bylo koncentrováno tolik zásadních událostí. Kromě zmíněné tragické události na Karlově univerzitě to byla migrační krize, povodně, tragický požár restaurace v Mostě, nehoda v Hustopečích, dokonce i blackout. Považuji za největší úspěch, svůj a celého týmu, že jsme zvládli tyto krizové momenty, kdy bylo potřeba jednat rychle a účinně komunikovat s veřejností. Migrační vlna byla dalším manažerským úspěchem díky skvělým lidem, se kterými jsme spali na ministerstvu vnitra a tři dny vymýšleli systém, aby bylo odbaveno 18 tisíc lidí denně, kteří v té době přicházeli z Ukrajiny. Bylo potřeba vyřešit, jak jim tento stát pomůže, zařídí ubytování, umožní jim pracovat a postará se o jejich základní životní potřeby. Celá vláda napříč resorty, kdy velmi pomohl třeba resort práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, zvládla tou krizí projít opravdu se ctí.
Jaké zákony, které se vám podařily prosadit, považujete za nejpovedenější?
Nebudu říkat všechno, ale určitě je to sedm zákonů, které se týkaly života ukrajinských uprchlíků u nás. Z poslední doby je to projekt Bezpečné dětství, který jsme prosadili v době, kdy stoupá počet sebevražd a kriminalita dětí. Zároveň se u nich zvyšují psychické problémy, které jsou často tabuizované. Bylo potřeba vytvořit mezirezortní funkční systém, který podporoval i premiér Petr Fiala. Doufám, že tento projekt svému následovníkovi předám, protože vytváří sítě, mobilní týmy pro šikanu a podobně. Tato systémová záležitost byla i reakce na Filozofickou fakultu UK a má potenciál zlepšit kvalitu života dětí. Povedla se nám kompletní revize volební legislativy. Nemyslím pouze prosazení korespondenční volby, byť to považuju za velký politický i věcný úspěch, ale je to třeba ochrana voleb před vměšováním z cizích zemí, dále zjednodušení vydávání voličských průkazů či zafixování termínů voleb tak, aby se neposouvaly směrem k letním měsícům. Prosadila se také modernizace zákona o obcích a krajích a zpřísnění zákona o střelných zbraních a střelivu. V neposlední řadě jsme prosadili změnu azylové a migrační legislativy, přičemž podmínky budou přísnější. Lidi, kteří nemají co dělat na našem území, bude možné rychleji vykazovat, soudy budou mít rychlejší implementační lhůty, čímž zvyšujeme bezpečnost našich občanů. Populisté rádi migrací straší, my jsme přišli s konkrétním řešením a trochu jim to téma před volbami vlastně vzali.
Hodně se řešily platy i personální stavy bezpečnostních sborů, zvláště policistů.
To je hodně zpochybňované, ale já si pomůžu daty. Podařilo se nám stabilizovat bezpečnostní sbory, nejen finančně. Čísla vypadají dobře i v letošním roce. V roce 2025 bude mít každý policista 5650 korun ve službě navíc, které mu nikdo nevezme. Ve střednědobém výhledu dva roky po sobě se zvýší tarify o pět procent. To vejde v platnost v lednu, finance na to jsou. Průměrný plat policisty v roce 2026 tak bude 64 300 korun, začínající příslušníci budou mít 43,5 tisíce korun. Je to velký pokrok. Zároveň se povedla i revize agend, zjednodušení policejních procesů, které příslušníci nebudou muset dělat. Možná se tím bude chlubit můj následovník, ale bude velká expanze AI do policejního systému, která bude místo policistů zpracovávat spisy. Je to již vysoutěženo, pracuje se na tom a příští rok měla být tato umělá inteligence nasazena. Může to být revoluční, často se říká, že policisté vyplňují papíry místo toho, aby byli na ulici.
Není to rizikové?
AI nebude dělat správní rozhodnutí, vyslýchat nebo psát podklady pro trestní stíhání. Bude zpracovávat různé šablony, které se musí vyplňovat stokrát. Bude to rychlejší a ušetří to čas. My tady na vnitru máme skupinu pro AI, která mapuje, jak ji využít v resortních agendách, ale zároveň se zabývá v rámci bezpečnostního výzkumu tím, co AI přináší za bezpečnostní rizika a jak jim čelit. Řekl bych, že vnitro je jeden z resortů, které AI vlnu nezaspalo.
Co jste ještě nestihl prosadit, kromě zmíněného cizineckého zákona?
Rozpracovanou kompletní novelizaci krizové legislativy, která se ale nezasekla kvůli naší lenosti, nýbrž proto, že přišly události, třeba velké povodně loni v září, které ten dlouho rozpracovaný materiál poznamenaly. Ukázalo se, že je potřeba ještě určité pasáže předělat, přesněji a moderněji definovat. Existuje resortní pracovní skupina a bude to velký politický úkol pro kohokoli, kdo ministerstvo převezme. Zároveň si myslím, že by i vnitřní bezpečnost v této nebezpečné době měla mít garantovaný podíl na HDP, stejně jako má obrana dvě procenta, což se povedlo za této vlády. Myslím, že doba tomu nahrává. Kdyby nám někdo před pěti lety řekl, že se podaří splnit dvouprocentní závazek z roku 2014 vůči obraně, málokdo by tomu věřil. Ale stalo se. Je důležité pochopit, že bezpečnost je jen jedna a je potřeba podpora té vnější i vnitřní.
Proč jste chtěl ministerstvo vnitra?
Už když jsem působil jako náměstek hejtmanky Středočeského kraje, měl jsem na starosti bezpečnost. Za mého starostování v Kolíně jsme prosadili vysoce oceňovaný projekt bezpečného města. Byl jsem v bezpečnostním výboru a předsedou komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství, takže jsem se profiloval během toho opozičního období jako člověk, který se bezpečnostní agendě věnuje. Zároveň tam byla i motivace přijít na to ministerstvo s tím, že to není jenom resort policie a hasičů, ale také veřejné správy. Máme tu projekt společenství obcí, chtěl jsem myslet v rámci ministerstva i na regiony. Měl jsem ambici, aby přestalo to ministerstvo být vnímáno jako represivní, ale jako resort pro bezpečnost s kvalitními službami. Samozřejmě čtyři roky jsou velmi krátká doba a něco se nestihlo. Po osmi by se to dalo hodnotit lépe.
Dal byste si mandát na ministerstvu vnitra ještě jednou?
Byl jsem připraven v práci pokračovat, pokud by to dovolil volební výsledek, ale s velkým rozmyslem. Mám tři děti a u nejmladšího, pětiletého jsem si moc nevšiml, že se z jednoročního dítěte stal pětiletý chlapík. Je to velká osobní oběť, nejen zanedbávání rodiny i širšího sociálního okolí. Čas na běžný život je značně limitovaný. Teď když mandát končí, se rozkoukávám a dívám se, co z toho předchozího života ještě zbylo. Naštěstí rodinu i kamarády stále mám. Musím ale říct, že poslední čtyři roky byly velmi náročným obdobím a nějaký relax je potřeba.
Velký rozhovor s Vítem Rakušanem si přečtěte v novém tištěném Reflexu>>>
