Když jsem domlouval rozhovor s hercem a režisérem Janem Kačerem (85), vybídl mě, abych vymyslel nějaké provokativní téma. Napadl mě zločin a trest, který ho provází celý život. „Dostojevského Zločin a trest je proto velká knížka, že v ní není žádný předpis, jako že když se pomodlíte, bude vám odpuštěno. Že je vlastně o principu, o rouhání, které člověk dopustí, když si myslí, že je nad pánembohem,“ říká Kačer.
Vzpomenete si, kdy jste se poprvé s Dostojevského dílem a Zločinem a trestem setkal?
Objevil jsem ho v knihovně po tatínkovi, který umřel, když mi byly dva roky, a maminka jeho věci dlouho nechala tak, jak byly. Tu knížku vidím dodneška. Byla bílá s Dillingerovým obrázkem chlapa se sekerou. Petr Dillinger byl významný grafik a mně se jeho jméno s tím mužským na obrázku, kterého jsem se jako dítě bál, spojilo ještě dřív, než jsem znal obsah té knihy.
Kolik vám bylo let, když jste ji přečetl?
Já jsem ji, upřímně řečeno, četl celý život. Po kouskách. Cucal jsem ji jako bonbón. Některé knížky jsem měl rád, obdivoval jsem je a jiné jsem nikdy nečetl a nenáviděl je. Mezi ty druhé patří třeba celý Molière. Nevím proč. Možná jsem si tím ušetřil starost, protože kdybych všechno, co jsem měl číst, skutečně přečetl, tak už bych to neměl v hlavě kam ukládat.
Jak vznikl váš odpor k Molièrovi, byl to přece velmi významný francouzský divadelní autor?
Zřejmě mě o něm někdo poučoval, mně se to nelíbilo, tak jsem k němu zaujal a priori negativní vztah. Až koncem života jsem zjistil, že to byl Velikán Velikánovič. Ale co se týkalo Dostojevského, to bylo, jako bych ho měl od dětství v sobě. Hlavně témata jako uvědomění něčeho odsouzeníhodného a snaha změnit svět.
Kdy jste byl těmi tématy konfrontován na jevišti?
Měl jsem v životě štěstí. Do Činoherního klubu jsem se dostal mimo jiné proto, že mě Jaroslav Vostrý, který ho začal dávat dohromady, viděl v Evaldově filmu Každý den odvahu a zapamatoval si, že když hraji, neustále přemýšlím. To se mu líbilo. Já jsem do toho divadla vstoupil bez jakýchkoliv ambicí. Evalda Schorma jsem pokládal za velikého režiséra a pak jsem se jednoho dne dočetl na fermanu, že u nás bude inscenovat Zločin a trest a já že mám hrát Raskolnikova. Neměl jsem na tom sebemenší zásluhu než tu, že jsem byl členem souboru.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
