Hana Vagnerová (38) za koronaviru nezahálela. Jen v létě mají premiéru tři její filmy: Matky, Mstitel a Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Kromě natáčení v tuzemsku absolvovala i nespočet zahraničních castingů, workshopů a jazykový kurs, přesto říká, že už dlouho necítila takovou beznaděj a samotu. „Seděla jsem u počítače, na monitoru fotky kamarádů z hereckého on-line kursu. U mé fotky poblikávala ikona přeškrtnutého mikrofonu – pojistka, abychom se nepřekřikovali. A taky názorná připomínka, že takhle na dálku nemůžu vůbec nic.“ říká s tím, že vydržela dva dny a pak raději skončila.
Patříte ke generaci, která s internetem vyrostla. Čekala bych, že vám virtuální aktivity nebudou vadit.
Zjistila jsem, že to pro mě není, nekonečné „zoomové“ rozhovory ve mně vyvolávaly spíš úzkost. Lekce italštiny a castingy jsem dala, ale to bylo vše, potřebuju lidi z masa a kostí.
Jak dnes vlastně vypadá zahraniční konkurs na roli?
Koronavirus posílil trend odbavit co nejvíc věcí na dálku, takže první kola probíhají téměř výhradně formou tzv. self-tape – zadání natočeného svépomocí doma nebo ve studiu. Dobré je, že to můžete poslat odkudkoli, potřebujete jen mobil a dobré světlo. S tím jsem, pravda, za lockdownu trochu bojovala, jediné použitelné mám totiž v ložnici. Takže jsem si lepila mobil na okno izolepou, repliky mi „nahazoval“ Jirka Mádl přes Skype, v pozadí jsem měla rozestlanou postel a takhle jsem se účastnila jedněch z největších konkurzů svého života. Producenti se museli bavit.
Budou určitě zvyklí.
Obzvlášť Američani projevili velkou dávku tolerance: ať prý hlavně pracujeme bezpečně. Když jsme například neměli nikoho, kdo by „nahazoval“, povolili nám to řešit pauzami – věc dříve nemyslitelná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
