Případ zablokování účtu Donalda Trumpa na Twitteru i dalších sociálních sítích otevřel debatu, v níž se nad tímto počinem pozastavili nejen názoroví zastánci, ale i mnozí odpůrci amerického prezidenta. Vnímají ho jako zásah do svobody slova i demokratických pravidel jako takových. Na straně druhé stojí však právo majitele určovat vlastní pravidla hry a ta podle správců těchto korporací Donald Trump – podněcováním nenávisti – překročil. Kde leží pravda a mohou celosvětově dominantní sociální platformy, zdůrazněme – na svých stránkách – postupovat podle vlastního uvážení? To je dilema, jež se zdaleka netýká jen bývalého amerického prezidenta.
Jak poslední události hodnotíte?
Naprostá většina občanů, a tedy voličů užívá sociální média jako prvotní zdroj informací a zpráv. Internet, a zejména sociální média určují podobu našeho demokratického dialogu. Naše pojetí svobody slova spočívá v tom, že každý má právo zveřejnit, co uzná za vhodné, a zakázat to by zničilo svobodu projevu. Svoboda slova je jedním ze základních znaků demokratické společnosti a jednou ze základních podmínek vývoje člověka a jeho osobního naplnění. Není aplikovatelná jen na informace a názory, které jsou příznivě přijímány a hodnoceny jako neútočné nebo neutrální, ale také na ty útočné nebo šokující. Tedy i ty, které určité on-line platformy označují jako škodlivé. Svobodu slova, jež by umožňovala jen neškodné projevy, není proč mít. Takové jsou potřeby pluralismu, tolerance a svobodomyslnosti, bez nichž není demokratické společnosti. Názor, že absolutní ochrana svobody slova je nezbytná, nespočívá v naivní představě, že slova nemohou napáchat škodu, ale v přesvědčení, že pro společnost je prospěšný svobodný tok a výměna idejí, které převáží negativa způsobená škodlivými idejemi.
Podle vás je tedy škodlivá jakákoliv cenzura, respektive cenzura jakýchkoliv názorů?
Ano, každá cenzura je kontraproduktivní, protože pouze při střetu protichůdných myšlenek vyjde najevo pravda. Mazání příspěvků nebo blokování uživatelů neodstraní rasismus, xenofobii, neslušnost nebo nenávist, neboť ta je v některých lidech zakořeněna. A i tito lidé mají právo na svobodu projevu. Boj proti nenávistným projevům by měl probíhat na jiné než represívní úrovni. Je totiž možné, že odstraňování nějakého projevu nebo blokace nějakého uživatele pouze zakrývají pravou podstatu problému, na který společnost neumí reagovat. Zároveň může taková restrikce zvýšit radikalizaci těch, jejichž projevy jsou mazány, a zahnat je do ghetta. Restrikce svobody slova navíc vedou k pokřivení demokracie, která by neměla konflikty řešit násilně, ale debatou a přesvědčováním.
Tak zásadní rozhodnutí, které se v podstatě rovná vyloučení z demokratické soutěže, mohl dosud provést pouze soud. Dá se říct, že ho nyní korporace či majitelé spravující sociální sítě nahrazují? Přebírají jeho úlohu?
Vzhledem k tomu, že se technologickým korporacím nestanovily žádné hranice, vznikly digitální monopoly, které i odstraňováním příspěvků, blokací uživatelů a algoritmy pro doporučování obsahu mohou ovlivnit výsledky voleb, a tudíž i stav demokracie v zemi. Sociální média, zejména ta s velkým počtem uživatelů, nejsou jen byznysem, ale mají i sociální a politickou roli, ostatně jako všechna média. Bohužel existuje permanentní konflikt mezi právem provozovatele sociální sítě jednat oportunisticky v reakci na různé tržní podmínky a konceptem lidského práva na svobodu projevu. Sociální média již mají dnes takový vliv, že mohou ovlivnit politický vývoj v zemi. Tento vývoj je pak podmíněn existujícími politickými a regulačními institucemi v zemi. Pokud tyto instituce selžou, získají digitální společnosti nekontrolovatelný, a tudíž zneužitelný vliv a moc. Pokud by provozovatel sociální sítě měl kromě komerčních navíc i politické zájmy, může snadno získat kontrolu nad společností.
Přímo se tu nabízí paralela s deníky vlastněnými Andrejem Babišem…
Média soustředěná do holdingu ve svěřenském fondu Andreje Babiše mohou skutečně sloužit jako určitá paralela. U těchto médií je ohrožena jejich základní funkce, kterou je služba veřejnému zájmu. Snížení počtu nezávislých médií snižuje počet úhlů pohledu, jež média poskytují veřejnosti. Využívání mediální moci pro vlastníka médií znamená nerovnou, a tudíž nedemokratickou, nekontrolovanou a potenciálně neodpovědnou moc. Taková média ztrácejí svůj společenský smysl. Jedná se o pojetí médií, které je cizí našemu chápání svobody a demokracie. Obecně platí, že v nesoutěžním mediálním prostředí mají uživatelé nižší schopnost posuzovat, jaká je kvalita informace, již dostali v důsledku snížení plurality mediálního systému.
Soud také rozhoduje na základě jasně definovaných pravidel. Toho, co nazýváme právním řádem. Víme, na základě čeho rozhodují korporace? Respektive odkud čerpají legitimitu svých rozhodnutí, která mají – jako v tomto případě – tak zásadní váhu?
Tyto korporace si vytvořily vlastní pravidla i pro odstraňování příspěvků uživatelů samotných, ale tato pravidla nemají nic společného s právními řády zemí, jejichž jsou uživatelé občany. Byla přijata bez veřejné debaty, transparentnosti a neumožňují žádné opravné prostředky. Svoji legitimitu odvozují pouze od svého vlastnického práva, tedy od práva provozovatele příslušné platformy. Různé průzkumy ukazují, že nemají nic společného dokonce ani s právními řády zemí, ze kterých tito provozovatelé pocházejí a k nimž se pořizovatelé platforem hlásí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
