Epidemii řešíme úplně stejně jako lidé v minulosti. Masky, sociální odstup, karanténu i trasování nakažených vymysleli lidé už v renesanci, říká hospodářská historička Antonie Doležalová (54), která působí na univerzitách v Praze a v britské Cambridgi. My Češi máme za uplynulých sto let za sebou tři velké krize spojené s transformací celé společnosti. Mohli bychom se trochu poučit a neudělat stejné chyby počtvrté, podotýká k aktuální koronavirové situaci.
Jste hospodářská historička. Co vás především napadá, když uvažujete o tom, co se děje kolem?
Že je to selhání státu v přímém přenosu. Vláda jedná chaoticky, neaktivovala žádný krizový plán založený na informacích. Na začátku března jich už přitom měla dost. Kdyby tehdy důsledně řešila problém několika tisíc Čechů, kteří chtěli jet lyžovat do Itálie, neměli bychom tu o čem mluvit.
Promiňte, vy si opravdu myslíte, že měl stát ty lidi šmírovat?
Ne! Žádné šmírování. Adekvátní bylo přemýšlet, jak dosáhnout toho, že vůbec neodjedou. Třeba proplatit jim i cestovkám vynaložené náklady. Velká část lidí by neodjela a vládu by to stálo pár set tisíc. Porovnejte si to s tím, co nastalo. Stát selhává v plnění základních funkcí. Především nefunguje zdravotnictví. Proč třeba nebyly aktivovány vojenské polní nemocnice? Jsou nejlepší v NATO. Ale nefunguje ani sociální záchranná síť, podnikatelé nemohou podnikat. Tím vším vláda vrhá ekonomiku do hluboké krize a její záchranné kroky jsou jen na ozdobu. Ani po dvou měsících neumí vláda provádět karanténní opatření. K tomu připočtěte zoufalství tisíců lidí. Deprese, domácí násilí, nedostatek peněz, neléčení pacienti, staří lidé sami v domovech důchodců, děti bez rodičů v nemocnicích, tatínkové vykázaní z porodních sálů. Vláda tlačí lidi do strachu a beznaděje. A to snad není role vlády v demokratickém státě.
Působíte v Česku i ve Velké Británii. Co momentálně řeší vaši tamní kolegové?
Angličané díky rozdělení školního roku na trimestry měli výhodu, že vyhlašovali karanténní opatření, když se jim studenti rozjížděli domů. Takže z pohledu univerzit se nic mimořádného nedělo. V Británii jsou historikové, i ti hospodářští, vždycky dost slyšet. Přesto mi jeden kolega řekl, že britská vláda dělá chyby, protože v jejím poradním týmu zrovna oni nejsou.
Při všem respektu k vaší profesi – k čemu by měla být přítomnost historika dobrá při aktuální epidemii? Dá se podle minulosti orientovat i v současné krizi?
Samozřejmě! On myslel konkrétně pozdní zavedení karantény v Londýně, kterého se vláda doslova bála. Domnívala se totiž, že to lidé nikdy neskousnou – sedět doma. Historik by jim ale vysvětlil, že když bylo za druhé světové války město celé měsíce bombardováno, Londýňané seděli doma v zatemněných bytech. Naprosto disciplinovaně. A k té druhé části vaší otázky: hospodářské dějiny zkoumají, jak se lidé rozhodují a jaké to má ekonomické dopady na ně samotné a celou společnost z dlouhodobého hlediska. Proto mají velký rezervoár příkladů, které by se teď hodily. Představte si dějiny lidstva jako sled nepravidelně po sobě jdoucích krizí a reakcí na ně – a důsledků těchto reakcí. Když na jejich znalost rezignujeme, vrátí se. Krizi, do které se řítíme, nezpůsobí koronavirus, ale vláda svou hysterickou reakcí na jednu nemoc. Vždyť v Česku to není ani epidemie. Přesto z ní média a česká vláda udělaly krvežíznivého jezdce apokalypsy, jehož je třeba se bát.
Koronavirus jako apokalyptického jezdce zmiňujete i ve svém nedávno zveřejněném eseji. Tvrdíte v něm, že všechny epidemie v historii měly jeden pozitivní efekt: odstraňovaly ekonomickou nerovnost ve společnosti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
