Na děti jsme v této krizi zapomněli, tvrdí dětský psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe

Na děti jsme v této krizi zapomněli, tvrdí dětský psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Podle Pötheho se naše společnost v aktuální pandemické krizi na děti v podstatě vykašlala, protože nepatří ze zdravotního hlediska mezi nejohroženější. Přitom děti trpí současným stavem mnohdy víc než dospělí.
Záleží na tom, jak budou rodiče konec tohoto stavu interpretovat a jak ho budou reálně prožívat. Od dospělé autority musí jasně zaznít, že to skončilo.
2
Fotogalerie

Na děti jsme v této krizi zapomněli, tvrdí dětský psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe

To, že děti zvládají pandemii a s ní spojená omezení a změny lépe než dospělí, je prý jen zdání. Podle dětského psychiatra a psychoterapeuta Petra Pötheho (51) jsme je z rovnice zájmu v rámci boje s covid-19 vynechali, což může být v budoucnu problém. Jak tedy dnešní doba naše potomky změní?

Jak současnou situaci vnímají děti? Slýchám z mnoha stran, že lépe než dospělí.

Podle mě tato prohlášení vycházejí z toho, že děti svůj strach a obavy nedávají tak moc najevo, protože se bojí, že ještě víc vyděsí a vystresují rodiče. Takže zdánlivě působí, jako by se jich to tak netýkalo, ale opak je pravdou.

To jsou děti tak ohleduplné a zvládají se ovládat, když toho nejsou schopni mnozí dospělí?

Pro ně je to přirozená reakce. Dítě od narození cítí emoční stav rodičů a na něj se nalaďuje. Žije v nějakém prostředí, primárně v rodině, a ať už je rodina s oběma, nebo jedním rodičem, je teď mnohem uzavřenější do sebe. O to víc musí děti dávat pozor, jak budou působit svým chováním. Potřebují klidného rodiče, jejich chování je automatické, to není ohleduplnost. Navíc teď se zvlášť malé děti dostávají do ještě větší závislosti, častěji na mámě, některé se dokonce vracejí v noci k rodičům do postele, vztah je úzkostnější. Dítě si uvědomuje, že právě teď rodiče potřebuje, a tak se snaží nebýt tím negativním prvkem.

Automatickou potřebu klidného rodiče mají i úplně malé děti?

I ty nejmenší děti vnímají neklid a strach. I když se je od toho rodiče snaží uchránit, cítí to z nich. Vycítí mnoho věcí, jichž si dospělí často nejsou vědomi.

A když dětem budu situaci vysvětlovat tak, abych je současně uklidnila?

Jak to uděláte? Představte si, že jste dítě a rodiče chtějí, abyste se nebála. Řeknou vám logicky a v dobré víře, že vy ani oni nemusíte mít strach, že ohrožení jsou staří a hodně nemocní lidé. Takže babička? ptáte se. Ona teď umře? To je pro vás šok. Protože si s babičkou, již jste dosud vnímali jako jednu z jistot, okamžitě spojíte ty hrozné záběry a obrázky, které se k vám v dnešní době už musely dostat, ať by vaši rodiče dělali cokoliv. Najednou je tu smrt, která sahá na vašeho blízkého.

Smrt je přece součástí života.

Měla by být, ale už dlouho není. Smrt na koronavirus navíc není prezentovaná jako přirozená, i když taková samozřejmě je. Je představovaná přehnaným způsobem a doprovází ji to všechno kolem. V dítěti to může vyvolat strach a zmatek stejně jako v rodičích. Už několik generací jsme se příliš se smrtí a s objektivními hrozbami, jež se dotýkají naší existence, nesetkávali.

Kdy se otevřou základní školy >>>

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!