Apokalypsa

Apokalypsa Zdroj: Jan Šibík

Do Prahy pochopitelně přijíždí i spousta slušných a kultivovaných turistů. O těch se však nemluví.
Kdysi existovaly šatlavy, několikahodinové vězení, kam bylo možné strčit opilce, než se zklidní a vychladne. I dnes by byly podle mnohých řešením.
Boj proti pandám a krtečkům vyústil v bizarní vyhlášku, která zakazuje člověku být oblečený jako zvíře nebo pohádková postava. Zdaleka však nešlo o zásadní problém současné Prahy…
Koloběžky se válejí všude, takže nejde leckdy projít nebo projet s kočárkem. Pražané s nimi bojují i tím, že je házejí do kontejnerů na odpadky.
Minimarket, uvnitř najdete hlavně alkohol. Otevřeno bývá dlouho do noci.
5
Fotogalerie

Turistická apokalypsa: Cestovní ruch a Airbnb ničí nejkrásnější evropská města, včetně Prahy

Barcelona, Benátky, Praha. Města, jež vzal útokem masový turistický průmysl (někdy se používá anglický termín over-tourism) a s ním spojená fatální proměna charakteru místa obývaného po staletí generacemi lidí, kteří tu pracovali, prožívali své šťastnější i docela nešťastné osudy, na zdivočelé turistické letovisko, v němž památky slouží jen jako papundeklové kulisy víkendové zábavy. Bez lidí a skutečného života kolem nich totiž dávno ztratily svůj vnitřní obsah.

Červen 2019. Na zasedání zastupitelstva prvního pražského obvodu vystupuje s interpelací Ing. Mgr. Lenka Pavlíková. Žije se svou rodinou v Nerudově ulici na Malé Straně, tedy právě v místech, kde se ve zdánlivě idylickém prostředí poloviny 19. století odehrává děj slavných povídek. Postupně vyjmenovává po léta neřešené problémy, které život v centru obyvatelům přináší a jejichž společným jmenovatelem je neúnosný tlak naddimenzovaného turismu. Ten centrum Prahy, zdá se, již zcela ovládl.

Mimo jiné tu zazní: „Naše pohnutky nejsou vůči turistům negativní. Uvědomujeme si, že přinášejí do Prahy finanční prostředky a mnoha lidem práci. Sto procent turistů však míří k nám do centra. Vloni jich bylo osm miliónů. Proto nejsilnější hlas při řešení všech uvedených problémů musí vycházet ze strany Prahy 1. Turisté se do hlavního města přicházejí bavit. Pokud budou nastavena jasná pravidla pro bikesharing, parkování, historická vozidla, bude dostatek odpadkových košů, jež budou častěji vyváženy, a vlastníci bytů v domech určených pro trvalé bydlení si svůj byt nebudou plést s hotelovým pokojem bez hotelu, čímž myslíme provoz Airbnb, budeme žít v symbióze a obě skupiny se budou vzájemně tolerovat a obohacovat.“

Poté Lenka Pavlíková pokračuje: „Bohužel prozatím to vypadá, že místo jasně nastavených pravidel ze strany municipalit vzniká domobrana v podobě zoufalých kroků místních obyvatel. Ti házejí koloběžky do odpadkových košů, pod auta a do Vltavy. Kvůli Airbnb pořizují vstup na otisk prstu a v noci pacifikují opilé turisty na chodbách svých domů. Tedy tam, kde se dříve cítili bezpečně. Nenávist vůči turistům roste. Vznikají tak dva nesmiřitelné tábory a život zde se kvůli nečinnosti kompetentních orgánů stává nesnesitelným. Mementem nám budiž Benátky v Itálii, kde ještě před pár lety žili v centru místní lidé. Nyní jde o opuštěný skanzen.“

Nakonec se obrací na představitele Prahy 1 s žádostí o jasné a konkrétní kroky, jež by pomohly současný trend zastavit. Vystupuje přitom jménem desítek malostranských obyvatel, kteří předtím text její interpelace podpořili. Nejde totiž o nic menšího než „uchránit městskou část Praha 1 pro ty, kteří zde žijí, vychovávají děti, vytvářejí její atmosféru a chodí volit. Poslední roky, a především měsíce to vypadá, že podporu mají jen ti, kteří přicházejí na území Prahy 1 díky turismu vydělat peníze. Využít ji, vymáčknout z ní, co se dá. Ochrana života rezidentů jde ruku v ruce s tím, že bude ochráněno i vše, co zde vytvořily generace před námi, a těm jsme všichni zavázáni. Prosíme, jednejte, situace je neúnosná! Pokud nedojde k nepopulárním řešením, dokážete si představit Prahu 1 za pár let!?“ končí svou interpelaci Lenka Pavlíková.

Noc v Praze

Malá Strana, kde Lenka Pavlíková bydlí, na tom přitom paradoxně v rámci užšího centra není nejhůře. Kdo nezažil letní noc v okolí Dlouhé třídy nebo Václavského náměstí, těžko si představí rozměry toho, o čem je tu řeč. V podstatě jde o jeden velký mejdan. Středem Prahy táhnou skupiny bujarých turistů a spánek v pokojích do ulice je takřka nemožný (alespoň pokud se člověk sám neunaví notnou dávkou alkoholu, což je zejména v případě dětí řešení poněkud nepraktické).

Uvnitř domů a ve dvorech se ozývá hudba a křik znásobený sevřenou akustikou vnitrobloků. Vychází z bytů pronajímaných přes služby krátkodobého ubytování, pro něž se vžil – podle největší internetové platformy – zastřešující název Airbnb. Na ty dnes připadá v centru Prahy každý pátý byt. Nikdo přitom neurčuje maximální počet ubytovaných osob, takže je běžné, že podobný byt připomíná hromadnou noclehárnu.

Zní to tristně, ale pokud se takový noční mejdan odehrává uvnitř domu, v němž žijí běžní rezidenti, je to ještě lepší varianta.

Sousedé obvykle zavolají městskou policii, na místo dorazí hlídka, kterou volající vpustí do domu. „A potom se většinou nestačí divit, jak je policie bezradná, když si nemůže vynutit kontakt s lidmi uvnitř bytu. Jednoduše se nemůže na nikoho dozvonit a dobouchat,“ vysvětluje ředitel Městské policie na Praze 1 Miroslav Stejskal. „Když vám totiž nikdo neotevře, tak do bytu násilím vniknout nesmíte. Pro takový postup jsou jasně vymezené důvody a narušování veřejného pořádku mezi nimi není.“

Přesto v případě, že se dozvoníte – jak dál hlídka postupuje?

„Často dorazíme na místo a už je klid, protože mezi voláním občana a příjezdem hlídky uplyne nějaká doba. V takovém případě následuje upozornění dotyčného, že musí dodržovat noční klid. Žádáme ho, aby si uvědomil, že v domě žijí malé děti, lidi, kteří chodí do práce, a je třeba říct, že cizinci takovou domluvu většinou respektují a opakované výjezdy na stejné místo jsou výjimkou. Dokonce i ti často zmiňovaní Angličané. Možná naopak, právě oni jsou vychovaní k respektu k policii. Horší je to s turisty z Východu.“

Myslíte z Ruska?

„Ano.“

Pokud přijedete tak říkajíc doprostřed dění, můžete uložit pokutu?

„Samozřejmě. Jenže vymahatelnost pokut u cizinců je až na výjimky nulová. Drtivá většina přestupků, které naši strážníci na ulici řeší, dokládá slabost současného systému a čím dál víc cizinců to ví. Tohle povědomí se pak šíří po sociálních sítích. Řeknou, že nezaplatí, a v klidu odjedou ze země. K správnímu řízení je do republiky přirozeně už nikdo nedostane.“

Hotel, co není hotelem

 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!