Brexit, skloňovaný podle vzoru Godot a neodbytný jako čtvrtodenní zimnice, se přetavil do nového, avantgardního směru britského humoru. Dnes a denně vznikají v Británii vtipy, které spojují rozdělenou zemi tím, že neurážejí ani brexitovce, ani antibrexitovce. Třeba tahle novinová zpráva, koho by nepotěšila: „Píše se rok 2192. Britský premiér opět navštívil Brusel, aby požádal o další prodloužení termínu pro vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Nikdo si již nevzpomíná, odkud tato tradice pochází, každoročně však přiláká množství turistů z celého světa.“
„Říkejte si o nacistech, co chcete, ale aspoň věděli, jak to celý udělat,“ hodnotí současný stav vyjednávání před vyprodaným hledištěm londýnského divadla a kabaretu Leicester Theatre jistý Jonathan Pie, který se ale tak vůbec nejmenuje; falešnou identitu rozzuřeného reportéra si původně hladovějící herec Tom Walker vymyslel těsně před brexitem. Za poslední tři roky se díky svému alter egu vyšvihl na pozici jednoho z nejznámějších britských komiků a krátkými stand-upy, jež najdete na YouTube (mívají mnohamiliónová zhlédnutí), proráží razantně i do zbytku anglicky mluvícího světa. Právě teď cestuje po Británii v rámci zlostného turné The Fake News Tour, v listopadu se v dalších osmnácti vystoupeních v osmnácti různých městech chystá pobavit zemi od Oxfordu (6. listopadu) až po Plymouth (1. prosince).
Už mám, kurva, plný zuby keců
Do londýnského, čtyřsetmístného Leicesterského divadla (Leicester Theatre) se diváci na jeho říjnovou show narvali jen tak tak. Byli to zjevně lidé z mnoha různých koutů sociálního spektra: staří manželé i rozvedené kamarádky, asijští studenti i gay páry středního věku, rozesmáté prodavačky z nedalekého obchodu s hračkami i parta chlapíků v montérkách. Do divadla přišli včas a všichni si před začátkem dali drink – většinou pivo. „Budeme to potřebovat, drahoušku,“ říkala jedna starší dáma té druhé ve frontě u divadelního baru.
Měla pravdu
Že dá tenhle „rozzuřený reportér“ dohromady pětasedmdesátiminutovou show, se zdálo neuvěřitelné – hlavně vzhledem k množství explozívně zlostné občanské energie, kterou do svých čísel vkládá. Ale podařilo se. Pro svoji fiktivní komickou postavu si vytvořil kompletní historii: Jonathan Pie měl prostě letos „těžký rok“. Kvůli brexitu se rozvedl (jako novinář makal jako blázen ve dne v noci a odnesl to jeho osobní život), respektive žena ho opustila („říkala: Pořád jsi v práci a nevidím vůbec žádný výsledek!“), nakonec ho vyrazili i z BBC, kde pracoval jako politický korespondent („Moc jsem hulil a chlastal.“), teď se střídavě stará o malého syna, sleduje arogantní a narcisistickou „brexit face“ zdejších lídrů obou hlavních politických stran a cítí se jako skutečný „nepřítel lidu“, jak novináře nazývá současný americký prezident Donald Trump. Když mu je nejhůř, zažertuje si o tom, že všechno zlé v téhle zemi zakryje limonádový příběh prince Harryho a Meghan („pár jako z reklamy na hygienické kapesníčky“), postěžuje si na nedostatek informací o klimatu („Je mi líto, ale já tomu nerozumím, tomu množství gramů jakéhosi oxidu, co každý den vyprodukuju.“) a pak už se vrhne zpátky na infrastrukturu Londýna, města, kde bylo jen letos zapíchnuto nožem sto lidí, hlavně teenagerů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
