Na festivalu Sziget ve středu nad ránem dohráli poslední DJové, celotýdenní ostrovní party u Dunaje skončila. Během závěrečného večera szigeťany prohnal prudký slejvák, kterým si ale Češi na koncertě Thoma Artwaye nenechali zkazit náladu. Stejně jako fanoušci legendárních Arctic Monkeys, kteří završili program na hlavní stagi jako poslední z headlinerů rekordního 26. ročníku. Na Sziget letos přijelo 565 tisíc lidí, a stal se tak pátým největším festivalem světa.
Hlavní hvězdy ale rozhodně nemusí být tím největším zážitkem, který si ze Szigetu odvezete. Stačilo se večer projít kolem menších pódií jako Europe stage nebo World music stage a mohli jste si hned připsat pár skvělých objevů, jako byli třeba v pondělí večer němečtí Meute, kteří roztancovali dav pod pódiem jen s klasickými nástroji jako jsou bubny a trumpety, nebo třeba ve stejný den před půlnocí hrající ukrajinská elektrofolková skupina Onuka.
Ani během posledního dne nebyla o příjemná překvapení nouze. Zatímco na druhé největší stagi předváděla svůj zajímavý hlas skotská vycházející hvězda Lewis Capaldi, začali na world music stage hrát živelní Katalánci z kapely Hora de joglar, popírající mýty o tom, že španělská popkultura neprodukuje nic zajímavější než diskotékové odrhovačky typu Enriqueho Iglesiase.
Podobným způsobem se koneckonců předvedl i jediný český umělec na Szigetu Thom Artway. Na jeho koncert dorazila početná skupina Čechů s vlajkami, většinu z nich ale v půlce vystoupení zahnal pod stánky prudký déšť, který nakonec odrovnal i techniku kapely a koncert předčasně ukončil. Artway ale asi po deseti minutách vyběhl ze zákulisí, zahrál těm nejvěrnějším tři písničky včetně svého nejznámějšího hitu I have no inspiration a smůlu na počasí nakonec přetavil v mimořádný bezprostřední zážitek.
14 hodin čekání na hvězdu
Jak se dalo čekat, kolem headlinerů panoval na Szigetu poprask. Na Duu Lipu přišlo podle jejího týmu k hlavní stagi 75 tisíc lidí, kteří se dočkali divoké taneční show s vrcholem v podobě miliardového singlu New Rules. Při závěrečném refrénu nechala Dua Lipa fanoušky dřepnout na zem, aby pak na povel všichni naráz začali skákat při nejdynamičtější části písně. Charismatické Britce s albánskými kořeny se povedlo dav dokonale strhnout a udělat z koncertu zážitek, o kterém se na ostrově mluvilo po zbytek festivalu.
To největší šílenství ale přišlo o den později. Do Budapešti dorazil Shawn Mendes, kanadský popový idol a hitmaker první kategorie. Mendes v Evropě zatím tolik nekoncertuje, na východ od Berlína už vůbec ne. A tak na něj patrně přijely všechny fanynky ze střední a východní Evropy, které kompletně vykoupily jednodenní vstupenky na pondělí dlouho předem.
Hned po otevření areálu v šest hodin ráno se první desítky z nich nahrnuly k zábradlí pod hlavní stagí a počkaly si na Shawnův koncert až do večera. Čekaly třináct a půl hodiny. Vážně. Mezitím se ještě během dne dav fanoušků shromáždil před hotelem Ritz na náměstí Ference Deáka, kde hvězda přespávala před koncertem. Mendes nakonec musel nahrát na Instagram video, kde se omlouvá, že za příznivci nemůže vyjít před hotel a prosí je, aby se vzdálili, jinak se prý nedostane na koncert.
Večer pak bylo před hlavní stagí plno už desítky minut před začátkem koncertu. Při samotném vystoupení pak fanynky při nejznámějších písních často tak křičely, že Shawnův zpěv téměř nebylo slyšet. Nedá se mu ale upřít živá, komunikativní a energická show. Za potrhlé fanynky samozřejmě nemůže.
Kygova party v plamenech a s VIP hosty
Program Szigetu byl evidentně velmi účelně přizpůsobován žánrovému rozdělení fanoušků. Proto hned první den zahráli rappeři Stormzy s Kendrickem Lamarem, zatímco právě šestý den byl vyhraněný střednímu proudu a popovým hvězdám. Po Milky Chance a již zmíněném Mendesovi tak večer završil norský DJ Kygo.
Ten s sebou podobně jako na Colours of Ostrava přivezl bohatou vizuální show s ohňostroji, působivými projekcemi a bohatými světelnými efekty. Pro převážně mladé publikum šestého dne ideální závěr. Kygův chytlavý taneční set pak při hitech Stargazing a Firestone doplnil zpěvák Justin Jesso, kterého Nor při druhé jmenované písni doprovodil na piano. Ostatně právě u klavíru kdysi začínal.
Poslední den Szigetu pak částečně nabourala prudká bouřka, která szigeťany nejdřív zasypala pískem zvířeným ve vzduchu, načež pak spláchla několik menších koncertů, včetně zmíněného Thoma Artwaye. Večer pak zahrály poslední z hlavních hvězd týdne – Arctic Monkeys, pro které šlo podobně jako u Mumford and sons o jediný koncert mimo Británii a USA až do konce letošního roku.
Část fanoušků ale možná zklamali absencí některých starších hitů jako Fluorescent adolescent nebo R U Mine. Jejich setlist tvořily z celkem výrazné části pomalejší písně, kapela navíc s publikem téměř vůbec nekomunikovala. Zkrátka profesionální koncert bez žádné extra velké energie navíc.
Jestli na Szigetu něco pocítí vážně každý, pak je to zoufalý nedostatek času na to vidět vážně všechno, co by si člověk přál. Snažil jsem se ale poctivě procházet co největší část areálu a můžu pro příští roky doporučit skvělé každovečerní akrobatické show v Cirque du Sziget, kouzelný táborákový prostor Campfire a vždy zajímavou world music stage.
Sziget je vážně pověstný ostrov svobody a každý si na něm najde své favority. Konec konců, na výběr jich je víc než tisíc. Při procházení mezi nepřeberným množstvím uměleckých instalací od skoro pohádkových labyrintů až po kouřová zákoutí nasvícená lasery navíc narážíte na lidi z více než 100 zemí po celém světě. To všechno relativně kousek od českých hranic. Vyrazit v srpnu na týden do Budapešti rozhodně stojí za to.
