„Budeme demonstrovat! Tato vláda musí odejít! Už nestačí jen přibíjet na vrata Strakovy akademie naše požadavky! Tam je potřeba přibít něco úplně jiného!” Tak burcuje publikum poslanec za SPD Jiří Kobza. V zámecké zahradě uprostřed malé obce na Sedlčansku se opět sešli představitelé české národovecké scény a přibližně tři sta jejich fanoušků.
Soudě dle stánků a petičních míst, které lemují zahradu ve stínu zchátralé fasády zámku Příčovy, jsou čeští národovci velmi ekletická parta. Pár metrů od stanoviště pravicových Svobodných, včetně předsedy strany Libora Vondráčka, sbírá podpisy pro svou prezidentskou kandidaturu stalinistický starobolševik a člen KSČM Jiří Skála.
Ten hnus fialovej
Nalevo od pódia jsou k vidění příslušníci operetního spolku Národní domobrana. Ti se realizují především nošením částí výstroje Armády ČR, zakoupené v obchodech s vojenskými přebytky. Připomínají hráče paintballu či zdivočelé houbaře. V obklopení fanouškovské základny vesměs žen zralého věku je Jiří Černohorský, který na veřejných akcích proti imigraci, pandemickým opatřením či na podporu Ruska hraje úlohu nezbytného inventáře. Dámy si se svým hrdinou fotí selfíčka.
„Veškerou agendu, kterou nestihne FSB, vyřizuju v Česku já,” vtipkuje s přáteli Žarko Jovanovič, provozovatel klíčového média národovecké scény Raptor TV. Muž, který ruské okupanty na Krymu podporoval a navštěvoval ještě dřív, než to 24. února 2022 začalo být mezi „vlastenci“ skutečně cool. Humorné.
Slunce svítí, diskusní panely s názvy jako „Na prahu velkého resetu” či „Mladá generace v alternativě” střídají výstupy lidového písničkáře Jorka, který odvážně tepe „ten hnus fialovej”, předsedkyně Trikolory Majerová-Zahradníková má šaty s tropickým vzorem a čas ve stínu vzrostlých stromů příjemně ubíhá. Jen to pivečko a klobása stojí dohromady poněkud nevlasteneckých sto šedesát korun.
Žádný Orbán na obzoru
„Tak to vidíš. Je to spíš takovej sraz unavenejch strejců” říká mi Tomáš Měšťan, jedna z vlivných zákulisních postav světa českých národovců. Spolu s Martinem Konvičkou či Petrem Hamplem stál u zrodu a následného rozpadu domácícho protiislámského hnutí, které mělo v letech vrcholící migrační krize parlamentní ambice po vzoru německé AfD. Jako redaktor rovněž spolupracoval s ruskou státní televizí Russia Today. V národoveckém prostředí má však Měšťan pověst potížisty. O svém světě a lidech v něm totiž mluví s téměř stejným sarkasmem jako o liberálech či progresivní levici. „Vy liberálové můžete být v klidu. Od nás vám fakt nic nehrozí. Žádný Trump nebo Orbán v Česku není. Občas se někomu podaří dostat na náměstí pět nebo deset tisíc lidí, naposledy během covidových lockdownů. Ten dotyčný se pak už vidí v parlamentu nebo na Hradě, založí stranu nebo hnutí, někam kandiduje. Je to úplně komické. Celá scéna se pere o pořád stejných deset, patnáct tisíc lidí, kteří jsou občas ochotní na to náměstí dorazit. Celospolečensky je náš vliv zanedbatelný,“ vysvětluje Tomáš Měšťan. „Musel by přijít někdo, kdo je schopen oslovit mladší populaci, střední vrstvu, lidi z měst, nabídnout jim silnou vizi a perspektivu jako Orbán v Maďarsku. Nikoho takového nevidím. Lidi z české alternativy, jak jim říkám já, nebo národovci či polofašouni, jak jim asi říkáte vy, si především pořád stěžují. Na tom se úspěšná politika postavit nedá,” dodává.
Rozmnožování dělením
Tuzemský nacionalisticko-populistický prostor kanibalizoval někdejší kosmopolita Tomio Okamura a jeho byznys projekt SPD, skuteční radikálové se tak musí prát o zbytky ze samurajova stolu. Konspirační weby, média typu Svobodné rádio či TV Raptor a jednotliví národovečtí proroci, působící hlavně přes streamovací platformy sociálních sítí, soupeří o přízeň a především finanční podporu relativně nepočetného publika. Přetlak a omezené zdroje vedou k rivalitě a osobním animozitám. Radikální část domácí nacionalistické scény se, podobně jako prvoci rozmnožuje hlavně dělením. Neustále vznikají a zase zanikají různé spolky a partičky, mezi českými „vlastenci” bouří dramata srovnatelná s tajnostmi na střední škole.
Největší, byť obvykle krátkodobý úspěch mají ti nejagresivnější jedinci, kteří se neostýchají dojit z publika peníze a podle potřeby se přeorientovat na problematiku, která je zrovna v kurzu. To byl případ aktuálně zatčeného recidivisty Tušla, který „bojoval za národ proti fašistům”, nejprve covidovým, později ukrajinským.
Setkání v Příčovech však probíhalo v poklidném duchu. Těch pár účastníků v tričkách s portrétem válečného zločince a diktátora Putina nikoho nepohoršilo. Proč taky? Za válku na Ukrajině mohou přece západní energetické firmy, jak z pódia ozřejmil Stanislav Novotný, někdejší policejní prezident. Ale ani podobné informační bomby poněkud ospalou atmosféru setkání lidí, kteří se považují za moderní disent, nezčeřily. Když začal diskusní panel Civilizační perspektivy, jeden blahobytně působící účastník Vlasteneckého setkání Příčovy 2022 si ustlal hned za diskutujícími. Možných civilizačních perspektiv se zjevně neobával.
