Máme dost lůžek? Je dost plicních ventilátorů? A hlavně: bude dost personálu, který by je obsluhoval? Na to, čím momentálně procházejí lékaři a sestry intenzivní péče, budeme postupně přinášet odpovědi v této časosběrné reportáži z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se připravují na možný příliv pacientů s těmi nejzávažnějšími komplikacemi způsobenými koronavirem covid-19. Všechny díly Deníku z intenzivky si můžete přečíst zde.
Den 10 (2/4) – Pacient ve vážném stavu si vzal svoji partnerku za ženu přímo v nemocničním pokoji
Pro zdravotníky z intenzivní péče neexistuje moc dramatických životních situací, které by za svoji kariéru neviděli. Následky bouraček, předávkování i pokusy o sebevraždu jsou pro ně běžná denní rutina. Svatbu pacienta přímo v nemocničním pokoji, to ještě nikdo z nich nezažil.
Až do včerejška.
„Chtěli se brát už v lednu, jenže pak zjistili tu diagnózu, přišly komplikace a svatba se nestihla,“ říká István Darázs, vedoucí JIP stomatologické kliniky ve Všeobecné fakultní nemocnici.
Pacient Dimitar (70) měl rozsáhlý nádor v dutině ústní a komplikovaný pooperační průběh. Lékaři mu museli odstranit i část čelisti a provést tracheostomii. Teď pacient dýchá otvorem v krku a potravu přijímá hadičkou do břicha, protože má problémy s polykáním.
Minulý týden se jeho stav zhoršil natolik, že nebylo jisté, jestli přežije. Ke konci týdne ale došlo k malému zlepšení a lékaři navrhli jeho partnerce Romaně, jestli se tedy nechtějí vzít přímo v nemocnici.
„Svatba by ho mohla postavit na nohy. Doslova,“ navrhl Darázs.
„V pátek už se to celé rozjelo,“ říká Romana (53), která je partnerkou Dimitara už 34 let. Na Úřadu Prahy 2 jim vyšli vstříc, nabídli termín hned na úterý v 11 hodin a souhlasili, že je klidně přijdou oddat do nemocnice.
„Bude svatba!“ volala hned Romana jejich dceři Kristině.
„Jaká svatba?“ nechápala Kristina (28).
Máma jí oznámila, že se s tátou konečně po těch letech vezmou. Na JIPce.
Svatba v časech korony
V úterý 1. dubna před jedenáctou už seděl ženich na své nemocniční posteli, čerstvě umytý, oholený a převlečený z nemocničního pyžama do sváteční košile a kalhot – a také dočasně odpojený od většiny nezbytných hadiček – a čekal na svoji nevěstu. Kromě jejich dcery se obřadu zúčastnil celý tým jednotky intenzivní péče stomatologické kliniky. Přišel i maxilofaciální chirurg Nima Mahdian, který pacienta operoval. Obličejová a čelistní operace trvala sedm hodin, takže spolu strávili víc času, než strávil Dimitar za poslední měsíc se svou partnerkou.
Mahdian se o svatbě dozvěděl po telefonu.
„Bylo jedenáct večer a volají z nemocnice,“ říká Mahdian, který se narodil v Iránu, ale od svých osmi let žije v Česku. „Nejdřív jsem se vyděsil, že se něco stalo.“
Měl radost, když zjistil, že se jedná o svatbu. Slíbil, že s radostí dorazí.
Přišel i přednosta Stomatologické kliniky René Foltán a dorazili také přednosta Jan Bláha i primář Michal Lipš z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, pod které stomatologický JIP spadá. Teď je na oddělení relativní klid, ale očekává se, že časem možná nápor pacientů s koronavirem přeteče i sem.
Pro všechny zdravotníky byla svatba v nemocnici v těchto dnech vítaným únikem od „situace covid“, která momentálně okupuje veškerý jejich čas a energii – ať už léčením pacientů, které na kliniku vozí, nebo přípravami na ty pacienty, které teprve dovezou.
Ani tak ale na pandemii, která změnila život v celé zemi, nešlo ani při obřadu zapomenout. Už tím, že všichni zúčastnění měli na obličeji roušky. Nebo tím, že na svatbě kromě svatebčanů a dcery nemohli být kromě personálu žádní jiní hosté, protože jsou v nemocnici zakázané návštěvy.
Dcera Kristina byla šťastná že jí dovolili u toho být.
„Dneska se s rodiči vidím poprvé po čtyřech týdnech,“ říká. Byly obě s mámou v přísné karanténě, aby případně tátu nenakazily, až umožní návštěvy.
V dobrém i ve zlém
Nevěstu dovedla před oltář, respektive nemocniční postel, jejich dcera, která byla zároveň i svědkem nevěsty. Svědkem ženicha byl vedoucí lékař Darázs. Chirurg Mahdian jim hrál ze svého mobilu svatební pochod od Felixe Mendelssohna a přednosta Jan Bláha zase přinesl nevěstě kytici a sekt. Ten také svatebčanům navrhl, aby si na fotky sundali roušky.
Protože očekává, že za fotky bez roušek mohou být nevěsta a ženich terčem kritiky, kterou v těchto dnech rozhodně nebudou potřebovat, říká, že veškerou zodpovědnost za toto rozhodnutí bere na sebe.
„Je to vaše svatba,“ říká Bláha. „Musíte na fotkách přece k něčemu vypadat.“
Celý obřad trval jen několik minut, aby se pacient příliš nevyčerpal a mohl se vrátit do horizontální polohy.
Dimitar je původem z Makedonie, ale v Česku žije už skoro 40 let. S Romanou se seznámili v roce 1986, když Dimitar v Česku pomáhal stavět tehdejší hotel Fórum, dnešní Corinthia Towers.
„Seznámila nás tenkrát kamarádka,“ říká Romana. Láska na první pohled to sice nebyla, ale Dimitar si ji brzy získal. Pak kvůli ní zůstal v Československu a strávili spolu celý život.
„Musíš se dát dohromady,“ šeptá Romana do ucha svému novému manželovi na rozloučenou. „Musíš ještě dovést dceru k oltáři.“
Věř v nejlepší a připrav se na nejhorší aneb 3 scénáře, co bude s našimi penězi. Přečtěte si velký rozhovor s bývalým viceguvernérem ČNB Mojmírem Hamplem v novém tištěném Reflexu >>>
