Jako pamětník vím, že v létě roku 1989 nebylo kromě několika dnů nijak zvlášť horko. Takové obyčejné léto. Ale pouze pokud jde o počasí. Na společenskopolitické scéně se začaly dít věci. Komunistický režim se počínal drolit. Koncem černa byla zveřejněna protirežimní petice Několik vět, ke které se přihlásilo i mnoho veřejně známých osobností. Režim zuřil. Pak přednesl v Červeném Hrádku svůj nejbláznivější projev šéf komunistů Miloš Jakeš a udělal sobě i vládnoucí totalitní straně obrovskou ostudu. A začátkem srpna pak situaci „rozstřelil“ článek v Technickém magazínu, do té doby téměř neznámého inženýra Miloše Zemana, který se jmenoval Prognostika a přestavba. Zeman v něm napadl samotnou podstatu fungování režimu. Jak vlastně jeho text vznikl, co v něm napsal a jaká tehdy panovala ve společnosti atmosféra?
Start do roku 1989 byl hodně ostrý. V lednu se odehrál takzvaný Palachův týden, kdy v Praze na Václavském náměstí a v okolí několik dnů probíhaly poměrně velké demonstrace požadující svobodu a demokracii. Bezpečnostní složky shromáždění rozháněly pomocí slzného plynu, vodních děl, policisté a milicionáři bili a ponižovali protestující včetně žen a mladistvých. Celkem zadrželi přes 1400 lidí, řadu osob zranili, vůdce disidentů Václav Havel byl zatčen a následně v únoru odsouzen k devíti měsícům vězení.
V lednu 1989 to sice bylo v Praze pozoruhodné vzepětí proti totalitní moci, ale nikdo ještě nepředpokládal a neodhadoval, že pád režimu je tak strašně blízko. Určité symptomy rozkladu se přitom objevily zejména v letních měsících.
Disidentské seskupení Charta 77 zveřejnilo 29. června petici Několik vět, kterou iniciovali Václav Havel, Jiří Křižan (ten vymyslel název), Stanislav Devátý a Alexandr Vondra. Petice nevyzývala přímo ke svržení vlády, ale text požadoval například propuštění politických vězňů, svobodu médií a nezávislých iniciativ i veřejnou diskusi o našich dějinách, včetně dramatického roku 1968. Stala se tehdy věc nebývalá – do podzimu podepsalo Několik vět kolem 40 000 lidí. Komunisté zuřili, protože tím se původně podzemní akce přesunula do jiné myšlenkové, oficiálnější roviny.
V pondělí 17. července pak v Kulturním domě v Červeném Hrádku (místo, které je součástí Plzně) přednesl generální tajemník ÚV komunistické strany Miloš Jakeš velmi bizarní projev, plný logických nesmyslů a slovních zpotvořenin. Ekonomická i společenská situace v zemi nebyla nejlepší, na což se pokoušela reagovat i vládnoucí Komunistická strana Československa. Jakeš onoho 17. července neměl původně naplánovaný projev, ale chtěl otevřeněji reagovat na předem podané dotazy z pléna. Posluchači byli straníci ze Západočeského kraje, přítomna byla i Československá televize, která z projevu použila krátkou ukázku do relace Televizní noviny. Technici ovšem nahráli celé Jakešovo vystoupení. První část tvořil třicetiminutový projev. Následně odpovídal šestatřicet minut na předem podané dotazy, kterých bylo původně třicet. Jakeš si vzal patnáct minut přestávky na přípravu odpovědí. V záznamu odpověděl na devět z nich. A byla to místy neuvěřitelná verbální jízda, protože plácal páté přes deváté. Trochu to připomínalo některé projevy Andreje Babiše z poslední doby. Nahrávka projevu se díky jednomu technikovi ČsT dostala až do Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, které ji 29. července odvysílalo. Byla to naprostá pecka! Celý národ se do několika dnů smál hlouposti jednoho z vrcholných představitelů země.
A to ještě nebylo toho léta vše.
Když nepočítáme poměrně nepočetnou pražskou demonstraci proti okupaci země sovětskými vojsky, která se odehrála na Václavském náměstí 21. srpna, zcela zásadní byl v srpnovém čísle časopisu Technický magazín, jemuž se říkalo Téčko, text Prognostika a přestavba, který napsal do té doby málo známý člověk, Ing. Miloš Zeman, jenž v něm velmi tvrdě kritizoval ekonomickou i politickou neschopnost režimu a v podstatě tvrdil, že hospodářský komunistický systém zkrachoval. Tehdy se zrodila jedna z hvězd budoucí české demokratické politiky posledních desetiletí.
Jak vlastně jeho text vznikl a co v něm napsal?
Dlouhé čekání na zveřejnění
Zemanův text byl poutaný přímo na titulní straně Technického magazínu a otištěn i s kresbami Pavla Matušky na stránkách šest až devět. Redakce představila autora jako pracovníka vedoucího odboru prognóz a koncepcí Výzkumného ústavu ekonomiky zemědělsko-potravinářského komplexu (obecně se ale uvádí, že se jednalo o podnik Agrodat) a člena Světové prognostické společnosti.
Článek podle Zemana ale začal vznikat několik let předtím. „První verze se objevila už v roce 1984 v jednom malém sborníku tehdejšího oddělení komplexního modelování Sportpropagu. Sborník si vyžádal ÚV KSČ, a když si to soudruzi přečetli, oddělení zrušili a já byl podruhé bez práce,“ vzpomínal Miloš Zeman před lety na původní okolnosti vzniku textu. Sám tvrdí, že podklady pro další verzi materiálu sbíral dalších několik let a základem pro Technický magazín byla přednáška, kterou slyšel redaktor časopisu Vesmír a u Zemana si na toto téma začátkem roku 1989 vyžádal článek. Tehdejší šéfredaktor Vesmíru Prokop Málek ale prý prohlásil, že Zemanův text vyjde jen přes jeho mrtvolu. Tedy to tvrdí Zeman.
„Třetí pokus se odehrál v létě 1989, kdy cenzoři byli na dovolené, a já bych chtěl ocenit tehdejšího šéfredaktora Technického magazínu Vladimíra Petříka za to, že umožnil článek publikovat,“ řekl dnešní prezident v někdejším rozhovoru pro Českou televizi a dodal, že tehdy šlo o jeho první publikaci v Československu po dvaceti letech.
Přestože byl článek hodně odborný a mnoho lidí některým jeho částem moc nerozumělo (mezi ně patří i autor tohoto textu), materiál vzbudil všeobecnou senzaci. Téčko okamžitě zmizelo ze všech trafik, kupovali si ho i ti, kdo časopis dříve neznali. Zemanův text se šířil mezi lidmi, kteří o něm diskutovali, citovaly z něj i zahraniční rozhlasové stanice, jako je Svobodná Evropa či Hlas Ameriky, byl různě rozmnožován a distribuován dál. A autora potřetí vyhodili z práce.
Text byl ale také podroben kritice, a to například Vladimírem Dlouhým (pozdějším reformním ekonomem, ministrem hospodářství a posléze i ministrem průmyslu a obchodu v Klausově vládě), jenž to stihl ještě před listopadovou revolucí v roce 1989 přímo v Technickém magazínu. Jeden z hlavních ideologů komunistické strany, Jan Fojtík, ale chtěl, aby byla „tvrdá kritika“ Zemana a textu provedena v Československé televizi. Jenže i to se pak úplně zvrtlo. „Pět ekonomů bylo požádáno, aby moje teze vyvrátili, čtyři z nich odmítli a pátý přijal – to byl dnešní člen bankovní rady Kamil Janáček,“ komentoval to před lety Zeman.
Po otištění článku pak Miloše Zemana pozval Jan Martinek, vedoucí redaktor Hospodářského zápisníku Československé televize, do pořadu jako hosta. Podle původní představy komunistů se měl omluvit za svůj článek, ale to se nestalo. Přišel pravý opak. I přestože Zeman v televizi otevřeně kritizoval tehdejší režim, byl záznam o den později po natočení odvysílán. Režim Zemanova slova ohodnotil jako naprosto skandální. „Svoje vystoupení jsem v televizi ještě zostřil. V původním textu jsem ještě totiž nepsal o hrozících stávkách a demonstracích, zatímco v televizním vystoupení jsem o nich mluvil. Byla to dobrá krátkodobá prognóza, nicméně soudruzi splnili slovo a opravdu mě potřetí vyhodili z práce.“
Dnešní prezident v televizním rozhovoru tehdy kromě jiného uvedl: „Asi vás nepotěším. Za posledních čtyřicet let jsme se dostali z desátého místa ve světě na čtyřicáté. V některých oblastech je to ještě horší. Například ve vědecko-technickém rozvoji podle oficiálně publikovaných informací jsme dnes zhruba na úrovni Alžírska nebo Peru a hluboko pod Portugalskem, které je považováno za nejzaostalejší zemi západní Evropy. (…) Já sám si tento vývoj vysvětluji tím, že jsme ekonomická rozhodnutí přijímali nepromyšleně, že tato nepromyšlenost vyplývala především z toho, že neexistovala zdravá soutěž alternativních rozhodnutí a že i rozhodnutí, která měla velice varovné důsledky, byla přijímána, aniž existovala jakákoli společenská kontrola jejich efektivity. (…) Nikde není řečeno, že bez změny řízení, bez skutečné přestavby by u nás ve velice dohledné budoucnosti nedošlo k prázdným obchodům, inflaci, stávkám, manifestacím, to všechno jsou samozřejmě věci, které nikdo nechce slyšet, ale prognostik je tady právě od toho, aby varoval.“
Musíme si uvědomit, že tato Zemanova slova byla na tu dobu nesmírně odvážná. Samotný rozhovor vedl v televizi redaktor Jan Zelený, který na něj v roce 2009 vzpomínal takto: „Kromě zjevného buřičství, se kterým byl článek napsán, se mně líbily vtipné glosy a přirovnání. Zeman docela otevřeně vybízel ke změně poměrů.“
Kauza kolem článku v Technickém magazínu v srpnu 1989 byla předzvěstí startu politické dráhy Miloše Zemana. Právě na jejím základě ho pozvali na legendární půlmiliónovou demonstraci na pražskou Letnou v listopadu 1989, kde vystoupil s projevem. Svět velké politiky se pro něj definitivně otevřel.
Celý původní text Miloše Zemana z léta roku 1989 najdete zde >>>
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
