Dělám si, co chci, a je mi jedno, jestli mě to poškozuje. Tak svoje široké zájmy definuje rapper Vladimír 518. S PSH teď vydává novou desku Debut, která je hodně sebeironická a vůbec není politická, záměrně. Připravuje knihy a rozsáhlý dokument o české architektuře druhé poloviny 20. století, kterou chce před lidmi obhájit. V Česku vidí problémy, mocenskou okupaci a novou normalizaci, odmítá se na ně ale dívat černobíle. Je tu prý takové ticho před bouří.
Naše chování a strategie nezapadají do rapové scény, říká Vladimír 518. Necítí se být proto její součástí, vadí mu dogmatičnost. V hudbě chce dál experimentovat, míchat rap s elektronikou a teď pro to má konečně volné ruce. Nová deska PSH je ale spíš tradiční, je v ní hodně humoru a je uvolněná. Rap se totiž bere moc vážně a ten politický, respektive aktivistická hudba obecně, se Vladimírovi 518 nelíbí. Proto politické texty z desky vyhodili.
S politickými texty ale mají PSH svojí zkušenosti. Naposledy s videem, které ostře kritizovalo xenofobii a protimigrační rétoriku v Česku. Vladimír 518 říká, že je tehdy šokovalo, že jejich fanoušci jsou totální rasisti, a přestal na ně brát ohledy. Mohlo by ale být výrazně hůř, něco totiž podle něj visí ve vzduchu. Mluví o zásadním impulsu, který dá společnost do pohybu.
17. listopad je pro Vladimíra 518 stěžejní datum. V Česku teď po výkyvu, kterým byla devadesátá léta, vidí nový typ normalizace. Představa, že se vše po sametové revoluci otočí v dobro, podle něj byla utopie. Místo idejí a srdce tu vládnou prachy a hierarchie, míní. Částečně cítí zklamání, ale je to prý realita, která je krásná, i když má chyby.
Cítil Vladimír 518 někdy, že je ho ve veřejném prostoru a médiích příliš? Jak došel k tomu, že se prostě nechce ukalit k smrti, a co mu pomohlo? V čem mu pomáhá smát se sám sobě? A proč je důležité, že se umí se svým „bratrem“ Orionem pohádat?
