Václav Havel by teď měl být v Česku slyšet. Dokumentarista Petr Jančárek točil prezidenta přes dva roky před jeho smrtí. Dává dohromady dokument složený z exkluzivních záběrů i jeho oblíbené hudby. Chce totiž, aby Havlův odkaz dál silně zněl, je to prý právě teď velmi důležité. V české crowdfundingové kampani už vybral přes milion korun, potřebuje ale daleko víc, a proto bude vybírat i v zahraničí.
Česko se podle Jančárka odvrátilo od hodnot, které Václav Havel představoval. Je potřeba připomínat, že se má říkat pravda a lidé se mají mít rádi. Havel byl majákem, který i teď Česko potřebuje. Něco jako druhého Havla. Prezidenta prý zasahovaly útoky na jeho osobu, nedával ale nic najevo. Bál se přitom, že mu někdo z nenávisti zapálí chalupu.
Jančárek říká, že teď naplno zažívá nenávist, která na Havla míří. Lidé jsou podle něj nespokojení s vlastním životem a potřebují jen najít nějakého viníka. Jančárkovi je těch lidí líto, sám je hrdý příslušník pražské kavárny a „havloid“. To, že podobné nálepky na lidi zabírají, je prý trochu o pojmu lůza. Kritiku třeba za podporu bombardování v bývalé Jugoslávii odmítá. Havel se prý jen nebál říct, že někdy je potřeba použít sílu, aby někde byl nastolen pořádek.
Pro Jančárka je celý dokument hodně osobní. Přehrává si teď úsek života, na kterém mu hodně záleželo. Trochu se prý bojí, jestli bude dost dobrý, každý si od něj totiž slibuje něco jiného. Jančárek slibuje zajímavou formu a skvělou hudbu. Chce Václava Havla realisticky popsat. Přiznává přitom, že je teď obraz prezidenta idealizovaný.
Proč začal Václav Havel pár měsíců před smrtí lidem podávat ruku? Jaká jeho oblíbená hudba by měla v dokumentu zaznít? Co udělá Petr Jančárek pro to, aby z něj nebyl naleštěný pomník? Co nového se z filmu dozvíme? A chtěl by Jančárek točit i prezidenta Zemana?
