Realita devadesátek není tak vzdálená. Vliv ruských mafiánský struktur tu byl silně zakořeněný už před rokem 1989 a přetrvává dodnes. Aspoň podle exšéfa Odboru zločineckých struktur při ÚOOZ Zdeňka Macháčka. Novodobý nelegální obchod s granáty, pistolemi, samopaly a kulomety by dokonce mohl předčít ten, který bujel v porevolučním Československu. „V den, kdy se na Ukrajině uzavře mír, nebo dlouhodobé příměří, tak se v Evropě extrémně rozvine obchod se zbraněmi a nikdo nebude schopen to kontrolovat,“ varuje s tím, že zločincům situaci usnadní absence hranic. „Pokud se s tím už nějak nepracuje, tak by se tím na úrovni vlády, policie, zpravodajských služeb měli velmi rychle zabývat,“ upozorňuje a pochybuje, že jsou represivní složky připraveny zvládnout takový problém.
Zatímco svět i podsvětí se neustále vyvíjí, policie ve svém progresu stagnuje. Místo využití moderních technologií zaznamenává všechno na papír, čímž zaměstnává bezpočet policistů činných ve službě vyřizováním úřední agendy, a neefektivní je i práce jejího vedení. „Všichni říkají, že se musí šetřit, a my máme 38 000 policistů, ještě nám nějací chybí, ale na co to je? Jsem možná postižený tím, že jsem teď mnoho let pracoval v soukromých korporátech, kde se nevydá nikdy na nic ani koruna navíc, vždycky se musí udělat analýza. My máme 14 krajů a 14 policejních prezidií, to je přece nesmysl. Máme jedno policejní prezidium, které vlastně neřídí nic, a k tomu má každý kraj svého policejního ředitele a ten si všechno řídí. A ten policejní prezident vlastně dělá akorát systemizaci, ale nemůže v podstatě rozhodovat o ničem. Takže my máme čtrnáctkrát to samé, úplně nesmyslně, když by nám na takovou mrňavou zemičku, která je velká jako malé údolí někde v Utahu, stačila tři policejní ředitelství – Čechy, Morava, Slezsko. A tím by se ušetřilo mraky peněz,“ pozastavuje se Zdeněk Macháček nad početním stavem a způsobem fungování strážců zákona.
Výhradami k práci některých, dnes už bývalých kolegů se netajil nikdy. I proto se kniha, kterou napsal spolu s novinářem Jaroslavem Spurným a ve které vypráví o svém boji za spravedlnost v divokých 90. letech, jmenuje Nepohodlný policajt. Nepřátele si tehdy svou neochotou ohnout hřbet udělal nejen u policie, trnem v oku byl logicky také zločincům a některým politikům. „Byl jsem první český policajt, který se sešel s ředitelem FBI, jehož velká veřejná pochvala našeho zásahu v restauraci U Holubů asi hodně pomohla. Když mafiáni a jejich kamarádi viděli, že mi za zadkem stála FBI, tak se začali trochu bát, protože znepřátelit si FBI a dostat se do jejího hledáčku nechtěl nikdo, v Česku zejména. Na koho FBI a naše práce vůbec nezapůsobila, byl Václav Klaus. Toho to absolutně nezajímalo, nebo se tak tvářil. Nikdy nám nijak nepomohl, nezastal se nás, no taky proč, když jsme svou praxí popírali jeho vyjádření, které v podstatě otvíralo cestu mafiánům do Česka, do tuzemských bank – konkrétně jeho výrok, že neumí rozeznat špinavé peníze od čistých,“ vzpomíná na stránkách své knižní novinky, která vychází 4. května. Fakt, že bývalý premiér a prezident tímhle alibistickým prohlášením prakticky posvětil finanční toky z Ruska, byť bylo zřejmé, že jde o peníze ruských oligarchů vytunelované ze státních firem, přičítá jeho proruským zájmům.
K ruské mafii měli ale tehdy blízko i další politici a známé osobnosti. Ve vitríně u zmiňovaných Holubů visely fotky někdejších ministrů Jiřího Nováka, Petra Čermáka nebo Antonína Baudyše bezostyšně pózujících s Anatolijem Katričem, šéfem podniku, kde si mafiánští bossové z Východu dávali dostaveníčka. „Několikrát byli upozorňováni na to, ať tam nechodí, ale bylo to každému jedno,“ říká s tím, že mezi hosty sedával i Karel Gott. Přítrž mafiánským dýchánkům udělal Macháček v květnu 1995, kdy do restaurace vtrhla policejní razie a pod jeho vedením pozatýkala na 200 osob. Následovalo mezinárodní uznání a tuzemská pomsta. Jeden z nejvýznamnějších českých policistů byl ve vykonstruovaném případu obviněn z vydírání a tři měsíce zavřený v ruzyňské věznici. „Pak proběhla tři stání u soudu, hlavní líčení a najednou při čtení závěrečných řečí státní zástupkyně řekla, že se pomýlila, že se to nestalo. Všichni tam málem spadli pod stůl včetně soudce a ten sám při své závěrečné řeči řekl, že se ten skutek nestal, že takhle to v žádném případě nebylo, že jsme nevinní a že státní zástupkyni nařizuje, aby začala řešit, co se opravdu stalo. Na to už ale nikdy nedošlo,“ dodává.
Co si myslí o seriálu Devadesátky? Kdo ho dostal za mříže? Jak se stal z řadového policisty elitním detektivem vyšetřujícím kuplířští, nelegální obchod s drogami, zbraněmi a auty nebo raketýring? Jakým způsobem lze proniknout mezi zločince? Nebo jaké další gangy kromě ruských na českém území působily? Na tyto a další otázky odpovídal Zdeněk Macháček, jeden ze zakládajících členů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, dříve taky šéf Odboru boje proti ruskojazyčným mafiánským strukturám, který později přednášel mimo jiné na policejní škole FBI v Budapešti.
