Dějiny se neopakují, ale rýmují, říká historik, kandidát na rektora Univerzity Karlovy a spoluautor podcastu Přepište dějiny Michal Stehlík. Politici dějiny podle něj zneužívají, třeba i při argumentaci Hitlerem nebo fašismem. V rozhovoru detailně popisuje, v čem je nebezpečí relativizace historie, proč ta rodinná lidí často vede k tomu, že komunistický režim neodsuzují, ale taky představuje, s čím kandiduje do čela největší české univerzity.
Pamět lidí, kteří za komunismu nebyli v disentu a prostě se snažili žít své životy, není taková, aby přijala ostrost dobra a zla. Když jim řeknete, režim byl špatný, tak svým způsobem říkáte, žili jste špatné životy, upozorňuje Stehlík. Střet paměti a dějin je podle něj velký a ne všichni to přijmou, narážíme na to i při odsuzování zla minulého režimu. Jako bychom obviňovali lidi, že byli jeho součástí. Zdůrazňuje, že ale kvůli tomu nesmíme úplně relativizovat hodnoty.
Je problém, když jsou to lidé, kteří byli aktivní v systému, říká v reakci na kandidáta na nejvyššího státního zástupce Stříže Stehlík. Stříž podle něj navrhoval tresty lidem, kteří odmítali základní vojenskou službu. Zároveň ale vidí rozdíl mezi aktivním a kariérním členstvím v KSČ, myslí tím mimo jiné premiéra Babiše a další lidi, kteří „přetekli“ do 90. let. Podle Stehlíka došlo v roce 1989 k předání moci a výměně systému, jsme přitom do jisté míry kontinuální.
Bojím se, abychom nebyli bezhodnotoví a relativizace neprostoupila veřejným prostorem, aby nebyly některé důležité věci jedno, říká Stehlík. Už totiž podle něj neplatí, že postavit se zlu je vždy správné. Nebezpečí je podle Stehlíka taky v demontáži demokratického systému, kterou už sledujeme, když třeba premiér nazývá Poslaneckou sněmovnu žvanírnou.
V čem byly babické vraždy podobné občanské válce? Jak je možné, že tu stát unášel děti a nutil lidi, aby se vystěhovali? Vrací se zpět myšlenky komunismu a socialismu? A měl by se dějepis učit jinak? Dozvíte se v rozhovoru.
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
