Václav Klaus byl v posledních více než 30 letech vždy silným magnetem, který přitahoval svými názory jak příznivce, tak odpůrce. Měl k tomu všechny předpoklady. Po listopadové revoluci byl ministrem financí, šéfem velké strany (ODS), premiérem, předsedou Poslanecké sněmovny i prezidentem (2003–2013). Byl navíc ostrým diskutérem a soupeře často tlačil do kouta svou sebestředností, přezíravostí a umanutostí. Byl proklínán i veleben, a část veřejnosti i politické scény mu proto nepřiznávala v minulosti a nepřiznává ani dnes, že měl v mnoha důležitých věcech pravdu. Jistě, také se mýlil a udělal i spoustu chyb. Ví se o nich, ale podívejme se na to, v čem se s odstupem a nadhledem jeví Klaus jako obdoba ­Kassandry.

Chtěl kapitalismus

Zásadním výdobytkem listopadové revoluce z roku 1989 bylo v Československu nastolení svobody a demokracie. Ovšem v případě hospodářství se už názory na nutnou změnu podstatně lišily. Nejvlivnějším porevolučním věrozvěstem a symbolem nastupujícího kapitalismu byl právě Václav Klaus. Ten odmítal různé navrhované třetí cesty a taktizování a pořád opakoval, že cílem ekonomické transformace je vznik standardní kapitalis­tické společnosti.

Odmítl levicí navrhované pomalejší změny, odmítl také představy Miloše Zemana o rozdávání zaměstnaneckých akcií a odmítl rovněž iluze, že státní úředníci by byli schopni před privatizací někdejší státní podniky správně restrukturalizovat. Také se nepodvolil tlaku Mezinárodního měnového fondu na přehnanou devalvaci koruny a trefil správnou úroveň kursu, která potom fungovala jako kotva a stabilizátor transformující se ekonomiky dalších šest let.

Privatizace, i kupónová

Klaus prosadil rychlou masovou privatizaci jako metodu spuštění restrukturalizace podnikové sféry. K tomu byla využita i známá kupónová privatizace. Nakonec bylo kupónovou metodou zprivatizováno kolem 1800 podniků, jinými standardními metodami dalších zhruba 14 000, ale do toho nemůžeme zahrnout takzvanou malou privatizaci (maloobchod, služby) a restituce při vracení majetku ukradeného bývalým režimem. Světová banka a levicové strany měly například vůči kupónové privatizaci velké výhrady, ale s odstupem hodnotí experti celou polistopadovou československou a českou ekonomickou transformaci jako úspěšnou.