Kritici Donalda Trumpa nadále tvrdí, že prezident bude pohromou pro americkou zahraniční politiku a že na to doplatí spojenci USA. Aktivity Trumpa v tomto směru údajně provází chaos. Jenže srovnání s tím, jak v této věci fungoval po svém prvním zvolení v roce 2008 Barack Obama, vyznívá jednoznačně pro Trumpa. Spojenci Ameriky musí být naopak navýsost spokojeni. Zatím.
Podle dohledatelných informací Obama po svém zvolení v listopadu 2008 hovořil za první týden s celkem 22 politiky světa. Trumpova kancelář vydala po týdnu podobný seznam. Je na něm ale 35 jmen. Pravda, s několika lidmi v zastoupení Trumpa hovořil viceprezident Mike Pence a v případě Turecka se jednalo s prezidentem i premiérem. Podobné to bylo také v případě Spojených arabských emirátů, kde byl na lince vládce a pak i korunní princ.
Trump nejenom počet rozhovorů rozšířil, ale také naznačil, v jakých oblastech a regionech bude zřejmě více působit. Spojenci Ameriky mohou být zatím absolutně spokojeni, protože to vypadá na daleko aktivnějšího prezidenta, než byl Obama. Což je například zejména na bouřlivém Středním východě i jinde potřeba.
Nenastal ani žádný odklon od tradičních partnerů, jak v předvolební kampani mnozí strašili.
Za první týden po zvolení měl Obama již zmíněných 22 rozhovorů se světovými vůdci a v 17 případech hovořil Trump se stejnými zeměmi. Shoda byla u velmocí (Rusko, Čína, Indie), u sousedů (Mexiko, Kanada), u spojenců z Evropy (Británie, Německo, Itálie, Francie, Polsko) i Asie (Japonsko, Jižní Korea, Izrael, Jordánsko), ale i u Austrálie, Egypta a Saúdské Arábie.
Trump první týden na rozdíl od Obamy nemluvil s představiteli Pákistánu (podporuje mnoho teroristických organizací), Brazílie (přechodný stav po odvolání prezidentky), španělským premiérem a papežem (tehdy Benediktem XVI.). Specialitou byl v případě Obamy telefonát s prezidentem Keni, protože tam se narodil jeho otec. U Trumpa zase s premiérem Irska (dokonce hned v den zvolení), kterého podle všeho zná ze svých podnikatelských aktivit na ostrově.
Nový prezident se ale navíce spojil s mnoha jinými a dnes důležitými hráči. S Tureckem, Irákem, Libanonem, Katarem, Argentinou, Kolumbií i ukrajinským prezidentem Porošenkem.
Ale také s politiky z Dánska, Nizozemska, Nového Zélandu a prezidentem Ázerbájdžánu.
Obama vždy o svých aktivitách ve světě rád hovořil, ale výsledky měl spíše negativní. Jak jsme viděli v boji s terorismem, islamismem, na Ukrajině i na Blízkém, Středním i Dálném východě.
Trump navíc ukázal, že média a jeho protivníci vedou řeči, zatímco on koná.
Pozoruhodné a pro Českou republiku nesmírně důležité proto je, že hned v prvním týdnu hovořil i se šéfem NATO Jensem Stoltenbergem a s předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem. A také s generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem, což je ale rutina.
Z toho všeho je vidět, kam Trump a jeho administrativa zřejmě upřou v zahraniční politice pozornost. Budou to hlavně jejich sousedi, Čína, Rusko, NATO, evropští spojenci, Izrael a konflikty na Blízkém východě.
Zatím jsou to dobré zprávy. S čím dokáže Donald Trump skutečně hnout v pozitivním slova smyslu, to ale uvidíme až za několik let. Obama zklamal, takže má určitou výhodu.
Po prvním týdnu se v otázkách diplomacie nejvíce Trumpovi vyčítalo, že jako vůbec první nezavolal zásadnímu spojenci, a to britské premiérce Therese Mayové. Volal ji „až“ den po volbách. Obě strany pak řekly, že jejich nadstandardní vztahy budou pokračovat a už se dokonce vyjednává státní návštěva prezidenta USA ve Velké Británii, při které by ho měla přijmout královna Alžběta II. O ní Trump otevřeně říká, že je její „velký příznivec“. V Buckinghamském paláci to tedy bude mít zjevně dobré.
Za přešlap se považuje i to, že při setkání s japonským premiérem Šinzó Abem v New Yorku byla u schůzky přítomna i Trumpova dcera Ivanka a její manžel Jared Kushner. Odhalení tohoto tajemství ale nemusí trvat dlouho, nový americký prezident prý s někým z nich počítá do svého týmu do Bílého domu.
