Prostřednictvím, svého mluvčího Radima Ochvata uvalil prezident Klaus klatbu na ministra zahraničí Schwarzenberga.
Ministr totiž projevil nebývalou dávku zpupnosti a místo, aby věcně obhajoval svou práci před prezidentskou soudní stolicí, snižuje se k hrubým útokům na jeho prezidentskou výsost. To prý naši již tak chatrnou veřejnou diskusi a politickou kulturu devastuje a ničí. K tomu je třeba poznamenat, že veřejná diskuse v prezidentském pojetí spočívá v tom, že prezident delikventa veřejně obviní, a ten se pak musí „věcně obhájit“.
Střetnutí prezidenta a ministra zahraničí je ovšem možné pojmout taky tak, že prezident ministra soustavně provokuje, a když se pak ministr ohradí, prezidentův štolba prohlásí něco o urážce prezidentského majestátu. Pokud jde o chatrnou politickou kulturu, je třeba podotknout, že prezidentovy zásluhy o ni jsou přinejmenším srovnatelné s těmi ministrovými, přičemž o eskalaci konfliktu se zasloužil především Klaus. Ministr pouze sekundoval, spekulace o tom, že prezident chystá půdu pro založení nacionalistické, euroskeptické strany mi sice připadá poněkud paranoidní (řekl to v neděli v ČT), ale Klausovo obvinění z hrubého osobního útoku taky.
Další střetnutí podobného typu je na obzoru: parlament bude schvalovat smlouvu o přístupu Chorvatska do EU, přičemž prezident si při podpisu Lisabonské smlouvy vyhradil, že zároveň by měla být schválena česká výjimka z Listiny základních práv EU. Proti výjimce je zásadně ČSSD, ani TOP09 nebude nejspíš příliš nadšena. Premiér Nečas (jakož i ODS, které předsedá) se ocitá mezi několika mlýnskými kameny, bude zajímavé sledovat, jak si s choulostivou situací poradí.
